Doporučuji: Algar Tarch

14. října 2013 v 21:36 | Siwa |  Projekt: Propaguji české knihy
Aneb česká fantastika si zaslouží víc pozornosti. Takhle nadšená jsem snad ještě z žádné české knihy nebyla. Její četba byla skutečné nádherným zážitkem, symfonií pro mou fantasy milující duši, což znamená, že nedokážu jen tak zapomenout a knihu zahodit, natož abych o ní nenapsala ani čárku.


Na příchod strašlivé bestie
z hlubin dávnověku nebylo
Sarimské království připraveno.
Zachránit je mohou jedině
čarodějové. Škoda jen, že už jsou
všichni 800 let mrtví...



Jak jsem se vůbec k téhle knize dostala?
Výjimečně si to opravdu pamatuju a nebylo to tak, že jsem si prohlížela nové knihy v knihovně a zalíbila se mi zrovna tahle. Vlastně, trochu ano, ale nenašla bych ji, kdybych měla jenom projíždět stránky.

Díky projektu od Temnářky - Propaguji české knihy - jsem se rozhodla do české fantastiky zabrouzdat víc. Po několika knihách zpočátku jsem dospěla k názoru, že tuzemskou literaturu opravdu nesmím zavrhnout. Existují stránky legie.info, kde se dají vyhledat autoři podle národnosti. To se ví, že jsem to hned zkusila. Projela jsem už většinu autorů narozených od roku 1960. Momentálně mě prostě zajímají víc ti žijící, kteří se dají ještě zkontaktovat jinak než skrz spiritistickou seanci. Projíždím opravdu všechny, většina jsou povídkáři, ty, na rovinu to přiznám, přeskakuji. Našla jsem nějakou Karolinu Francovou (webové stránky). Koukám na knihy, vypadaly zajímavě. Zaujaly mě obálky i příběhy. Šup do mého seznamu Chci číst.

První dojem?
Těšila jsem se na klasiku, která dýchá už jen z obálky. Vybavily se mi staré Ikarie a první fantasy knihy. Prsty mi nedočkavě kmitaly, když jsem se konečně rozhodla přerušit čtení Narcise a Goldmunda a vrhnout se na tohle.

Přečetla jsem první dvě stránky a odložila to. Nebavilo mě to. Vím, že to je hloupé říct hned po dvou stránkách, ale prostě to ve mně nezažehlo ten plamínek zájmu. Nechala jsem si to na později.

Během četby...
A pak jsem ani jednou nepřečetla méně než nějakých 80 stránek na jeden zátah. Zamilovala jsem si postavy, obzvláště vzdorného Alleycara, se kterým to pak šlo z kopce, ale o to víc jsem s ním držela. Byly zmatky mezi několika jmény od S, což znamenalo královskou rodinu, ale netrvalo dlouho a vyznala jsem se v tom a ani mi to nevadilo. Jakmile se do příběhu vložil čaroděj Iann, odtrhl mě od toho jen příjezd mého vlaku do konečné stanice. Knihu jsem dočetla dnes ráno, posledních pár stránek, které jsem nestihla včera ve vlaku. A den byl o tolik krásnější.

Název knihy: Algar tarch
Odpovědný redaktor: Michael Bronec
Korektury: Pavel Hönigschmied
Obálka: Milan Fibiger

První vydání: 2001
Nakladatelství: Straky na vrbě
Počet stran: přibližně 433

Ale teď už k tomu pitvání, abyste jen nečetli o mých pocitech, které vám moc o knize neřeknou.
Příběh je klasická fantasy. Kvalitní, podle mého názoru. Zažívám období, kdy mám nehoráznou chuť přestat na okamžik hledat originální, neotřelé nápady a přístupy a vrátit se k bojům dobra proti zlu - Cizinci z jiného světa -, kde funguje magie, kde najdete draky, odvážné princezny nebojící se převléknout za chlapce a přidat se ke svému bratrovi na jeho dobrodružné cestě, k příběhům, kde nechybí láska, zrada, bolest, přátelství... Ach, ta nostalgie.

Algar tarch tohle všechno má. A navíc bravurně provedené charaktery a vztahy mezi nimi (až na královnu a čaroděje, kde moje zvědavost nebyla moc ukojena, ale budiž). Jedna z recenzí, které jsem četla, tvrdí, že je tohle vykrádačka různých příběhů. Ani jednou jsem si nevzpomněla na nic podobného, nic mě nepraštilo do očí, a to si myslím, že toho nemám přečteno málo. I když se mi jako potencionální spisovatelce nelíbilo, že čarodějovy oči jsou skoro až zářivě modré, možná právě proto, že sama mám v příběhu jedny důležité modré oči, jsem si právě čaroděje oblíbila nejvíc. Myslím, že autorka v mnoha detailech právě některé časté věci zjemnila.

Ta recenze je z roku 2001, z doby, kdy kniha vyšla (což je mimochodem už nějaký ten pátek, uf). V té době podle autora se prý klasická fantasy hrnula ze všech stran. Myslím, že i taková "přejedenost" způsobila, že recenze je taková, jaká je. Ale právě v této době, kdy se od klasiky více méně odbíhá a vymýšlí se jiné přístupy, je to nádherná vzpomínka na "staré dobré časy".
Mohla bych tu psát sáhodlouhé opěvování klasiky v téhle době, ale dost už.

Autorku i jazykového korektora (a všechny ostatní včetně Michaela Bronce) bych nejraději objala. Kniha byla výborná. Buď mě příběh tak pohltil, že jsem i nevšimla ani velkého překlepu nebo chyby, nebo tam prostě žádná nebyla. A právě teď už jsem potřebovala knihu, která by mi tak zákeřně nekazila požitek ze čtení.

Nechápu, že se o autorce neví víc. Neznala jsem ji a neznám nikoho, kdo by ji znal. Natož knihu. Opravdu nechápu proč. Autorčin styl je velmi příjemný a to jde o její první román. Předtím napsala dvě povídky a teď už má na kontě docela dost knih a je stále odhodlaná psát (viz její stránky). Leží tu vedle mě další její román, Kaynova doba, pokud někdo zná, a skutečně se na ni těším.

Takže verdikt je...?
Myslím, že skutečně stojí za víc pozornosti a podpory, aby se její další knihy setkaly s otevřenou náručí hned po vydání a nemusely se prodírat na to pódium, kde by si jich teprve někdo všiml. Rozhodně bych tuhle knihu byla ochotná sama vynést na vlastních rukou a položit je mezi ty ještě vonící tiskárnou.

Potřebovala bych ale jiný výtisk, protože tenhle jsem samou láskou sežrala (= nejvyšší hodnocení).

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 agrenej agrenej | E-mail | Web | 15. října 2013 v 17:27 | Reagovat

Souhlasím s tím, že česká fantastika si zaslouží více pozornosti - já osobně si hlídám Pavla Renčína - ale kde na to má člověk stále brát a nekrást? :-D

I tahle knížka vypadá docela zajímavě a stará dobrá klasika by mohla být velmi lákavá v dnešní době. Uvidíme, možná se jendou naskytne příležitost a i já po ní sáhnu. Momentálně se však snažím doplnit svou sbírku Legendy o Drizztovi a nervózně čekám na novinky od Fantom Printu, jak to bude s dalšími Salvatoreho knihami. :-D

Kdysi jsem kdesi četl (klidně mě krájejte zaživa na jemné plátky, ale fakt si už nevzpomenu), že hlavním problémem u nás je ten, že máme spoustu nadaných lidí na malou zemičku. Nemohou se prosadit všichni. Velká to škoda...

2 Siwa Siwa | Web | 15. října 2013 v 18:05 | Reagovat

[1]: Kde na to máš brát a nekrást? Choď do knihovny. :-D

S těmi nadanými lidmi... možná to je pravda, ale problém vidím jinde. My je nechceme prosazovat. Ale na to budu nadávat asi někdy v budoucnu v nějakém článku, až si o tom zjistím víc. Nerada nadávám na něco, o čem nic nevím a co je ve skutečnosti úplně jinak.

Pokud si dobře vzpomínám, tak autorka sama tvrdí, že se neumí propagovat, tak je to možná i tím. Tady se člověk musí opravdu snažit a drát se kamkoliv, abychom ho dostali naservírovaného přímo pod nos, a tak si ho konečně všimli. Je to škoda, ale tak to asi chodí všude. Když člověk bude jen sedět a doufat, že se jako zázrakem objeví na všech seznamech knih ke čtení a najednou o něm budou všichni vědět, s velkou pravděpodobností se tak nestane. Opakuji, je to škoda. :-(

3 agrenej agrenej | E-mail | Web | 15. října 2013 v 20:40 | Reagovat

[2]: Já do knihovny nerad. Tam ty knihy totiž musím i vracet. :-D :-D Navíc na malém městě malý výběr. :-D

4 Siwa Siwa | Web | 15. října 2013 v 20:53 | Reagovat

[3]: Proto jsem nadšená z Prahy, tady je knih! Ráj čtenáře. Jen mít víc času... :-D

5 Amia Amia | Web | 24. října 2013 v 21:43 | Reagovat

Já si většinou pamatuju, jak jsem se ke knize  dostala, to je zajímavé. Dobře, možná je to i proto, že poslední roky se ke knihám dostávám pokoutně protože nejsou k sehnání (školní četba) nebo návštěvami knihkupectví (kde na ně nemám) :-D

6 Siwa Siwa | Web | 24. října 2013 v 22:01 | Reagovat

[5]: Já si to většinou nepamatuju. Jestli to bylo proto, že jsem o ní někde četla, slyšela, někdo mi ji doporučil, jestli jsem na ni narazila prostě při brouzdání inetrnetem a zalíbila se mi obálka... prostě málokdy to vím, všechno mi splývá v jedno a u mě není nic zvláštního, když pocítím déjà vu. :D V poslední době však všechno objevuji hned po každém konci měsíce, kdy projíždím seznam nových knih v knihovně a házím si do seznamu, co mě zaujme - čehož není málo. :-D Já a ty moje seznamy... přes nějakých 400 čekajících knih už tam bude. :-D Ehm, ehm...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama