Fiktivní životopis gotického umělce

12. října 2013 v 21:13 | Siwa |  Grafomančiny výplody
"Sedíme si takhle ve třídě o hodině dějin výtvarné kultury, posloucháme o dalších a dalších umělcích z gotiky, prohlížíme si fotky staveb a malířských a sochařských děl a těšíme se na zvonění. Člověk se tak už v duchu balí, říká si, jak 'to dneska proběhlo dobře a rychle', když tu se profesorka rozhodne zadat (výjimečně) domácí úkol. A právě výjimečnost domácích úkolů se promítá do jejich náročnosti a velikosti a někdy i zbytečnosti."

Asi takhle bych začala článek, kdybych o téhle školní práci měla informovat v době, kdy jsem na ní pracovala (bylo to někdy ve druháku, myslím, že někdy v druhém pololetí). Ale když se teď ohlédnu, pamatuju si, že mě to ve skutečnosti bavilo. Kterého amatérského pisálka by psací úkol nebavil, že?



"Vymyslete si životopis nějakého gotického umělce."
Třída nechápala, co se po ní chce. Profesorka nám to ujasnila - kde žil, co dělal, jak dělal, proč dělal, jaká jsou jeho nejlepší díla apod. Vymyslet, napsat. Konec, tečka. Co na tom nechápete?
"Proč? Abyste si procvičili fantazii a nějaký ten psaný projev."
Málem jsem se začala smát. Paní profesorko, kdybyste věděla...

Přiznám, že se mi do toho nechtělo. Píšu fantastiku, nikdy jsem ani nezkoušela si něco vymyslet a zasadit to do reálií. Celkově mi to není příjemné. Chápu, když si vezmu nějakou událost a pak od ní pokračuju jinak, co by kdyby, ale tvářit se, jako že je všechno v pořádku, zachovávat všechna místa, události apod., a přitom ta místa nebo věci nebo lidi zmiňovaní v textu neexistují... Přijde mi to jako podvod, když to přeženu. Já si napíšu, že nejznámější dílo tohohle umělce je tenhle obraz, který je k vidění v národním muzeu tam a tam, čtenář se tam zajede podívat a oni se mu vysmějí, že nikdo takový nikdy neexistoval. Já vím, já vím, je to fikce, ale stejně. Nerada to píšu.

A s tímhle myšlením jsem prostě nemohla napsat obyčejný životopis, prostě do gotiky tohohle světa hodit nějakého známého umělce, kterého v jeho době znali všichni, a tvrdit, že se po něm dochovala nějaká díla. Jakmile mě napadla ta poslední slova předcházející věty, bylo jasno. Bude to katastrofa. Ale... teď jsem na to pyšná. Líbí se mi, jak jsem se vyhnula nařčení, že díla na místě, která jsem napsala, ve skutečnosti nejsou. Vím, je to školní práce, ale nemám ráda, když tohle někteří berou jako odůvodnění pro to, že odevzdaná práce není kvalitní (kvalitní ani pro autora). Takže jsem spokojená, že jsem se vyhnula tomu, co jsem nechtěla dělat. I když už jsem se na to nechtěla nikdy podívat, před pár týdny jsem si to přečetla o grafickém designu a divila se, že se mi to líbilo. Tak snad se to bude líbit i vám.

Jan z Putimi

narozen přibližně 1312 v Putimi v Jižních Čechách
datum a místo smrti neznámé

Jan z Putimi byl český gotický malíř a sochař, označovaný také za nedoceněného umělce. První zmínky o něm se nalézají v kronice vesnice Putimi, kde jakýsi "mladý Jan, syn faráře, tesal a maloval po faře otcově, aby ji zvelebil". Chtěl se stát světoznámým umělcem, ale spíš než to mu bylo přisuzováno tvořit pro vesnici sochy a malby na přání. Neuživil se tím, pracoval jako výpomoc v místním mlýně, zatímco jeho bratr šel v otcových šlépějích. Vesnice byla často místem požárů, někdy lehla celá popelem, a zažila i válečné útrapy. Ať už Jan z Putimi vytvořil děl kdovíkolik, dochovala se jen malá část.

V roce 1330 se odstěhoval za prací do Českých Budějovic, kde pomáhal s výzdobou kostela svatého Mikuláše. Bylo nalezeno několik nepovedených a odložených reliéfů a soch a lze předpokládat, že pokud vůbec bylo některé z jeho děl součástí kostela, šlo pouze o nenápadné ozdoby. Kostel byl poté v šestnáctém století přestavěn a při požáru města v roce 1641 byl zcela zničen, takže jakékoliv malby Jana z Putimi uvnitř byly, byly zničeny. Během požáru nejspíš lehly popelem i jeho deskové obrazy, které prodával měšťanům, aby si přivydělal.

Zmínky o potulném umělci nalézáme i v jiných spisech, ale nikdo se mu nevěnuje příliš. V soukromých vlastnictvích mají jeho obrazy nebo sochy malých rozměrů různé rodiny po různých českých městech. Některé se stále nalézají i na územích dnešního Německa, Rakouska i Itálie. V roce 1337 totiž odešel do Itálie, aby se proslavil tam, když mu české prostředí nepřálo. Chtěl se seznámit s Giottem di Bondone, netušíc ještě, že právě v té době mistr zemřel. Vzhledem k tomu, že se proslavit nedokázal, můžeme si jen odvodit, že cestou tvořil a prodával po městech a vesnicích svá díla jako potulný umělec a buď zůstal v Itálii, smířil se, že svého snu nedosáhne, a dál se živil různými zaměstnáními, nebo zemřel během cesty za svým cílem, nikým neuchován v paměti.


Tvorba Jana z Putimi byla velice osobitá. Zpočátku jeho díla znázorňují náboženskou tematiku, ale postupem času si vytvořil vlastní způsob tvorby. Netušil nic moc o gotice ve světě, byl v učení pouze u neznámého samozvaného umělce v Českých Budějovicích, takže nemohl být ovlivněn gotickými pravidly. Jeho díla znázorňovala obyčejný život kolem něj, ovšem s příměsí jeho vlastní fantazie. Postavy byly zdeformované, mnohdy mohly připomínat bytosti podsvětí, k nimž ale nikdy nedělal jejich opak - anděly. Domácí zvířata by se dala nazvat hybridními, spojením několika druhů, případně i kombinací zvířete a člověka. Jeho plán ale nebylo zobrazení pekla. Jeho postavy nebyly svou podstatou odpudivé, ani prostor kolem nich. Snažil se o zobrazení jiné reality. Málokdy byl ale pochopen a musel se často uchylovat ke snaze o obyčejné portréty a k předepisovaným způsobům tvorby.

Většina gotických umělců není známá jménem, protože podepisování děl nebylo obvyklé. Jan z Putimi byl ale na své rané obrazy i sochy tak pyšný, že je pokaždé podepsal, aby se jeho jméno rychleji rozneslo. Bylo to k ničemu, mistři beze jmen se stali známějšími než on. Byl už od mládí horlivý a naivní a netušil, že ve jménu sláva nebude.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 agrenej agrenej | E-mail | Web | 15. října 2013 v 17:16 | Reagovat

I mě osobně se to líbí. :-) Četlo se to dobře, dokonce se to rychle stalo i zajímavé. :-) A mám jen takové tušení, nebo opravdu ten osobitý styl malby a Janova zvláštnost ve zobrazování světa pochází z tvé záliby ve psaní? ;-)

2 Siwa Siwa | Web | 15. října 2013 v 17:43 | Reagovat

[1]: *kruciš* Přistihls mě. Ale nebylo to záměrné. Teprve když jsem to dopsala a četla jsem to po sobě, teprve pak jsem si té podobnosti všimla a docela mě to pobavilo. Teď už věřím, že se umělec sám promítá do svého díla. :D

3 agrenej agrenej | E-mail | Web | 15. října 2013 v 20:42 | Reagovat

[2]: Tak řekl bych, že nepromítat se do svého díla jde jen těm, co už píší opravdu dlouho. Hlavní inspirací nám, začátečníkům nakonec je stejně vlastní život, sny, přání, i když píšeme fantasy. :-)

4 Siwa Siwa | Web | 15. října 2013 v 21:09 | Reagovat

[3]: Dobře napsáno. :-)

5 Amia Amia | Web | 24. října 2013 v 21:37 | Reagovat

Skrývá se v tom i filozofický podtext :-)

6 Siwa Siwa | Web | 24. října 2013 v 22:03 | Reagovat

[5]: To by mě zajímalo, jak se mi to povedlo. :D Vím, že tam mám narážky na nějaká témata, ale rovnou filozofie? :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama