Mé malé úspěchy a jiné slasti života (46. týden)

18. listopadu 2013 v 21:02 | Siwa |  Slovo za slovem 2013
Ano, změnila jsem trochu název článků, možno to nazvat i projektem, jestli u toho vydržím a vás to nebude nudit, ale třeba to i inspiruje k tomu si takových maličkostí a radostí také všímat. "Mé malé úspěchy a radosti" mi nejde přes jazyk, nelíbí se mi, jak to zní. Tohle je sice delší, ale zní mi to lépe. Nejspíš to stejně zase brzy změním. A možná to dojde tak daleko, že to bude mít vlastní rubriku a zkratku: MMÚaJSŽ. *zděšený pohled*


11. 11. - pondělí

Další test z angličtiny jsem podle svého pocitu napsala dobře. Uvidíme, jestli bude správný.

E-mail od stránek věnujících se minimalismu s další knihou, která je skutečně zajímavá a jako zatím jedinou ji mám chuť přečíst hned a skutečně začít něco dělat.

12. 11. - úterý

Test z dějin výtvarného umění na ranou i část vrcholné renesance (o čemž jsem nevěděla, naivně jsem si myslela, že když vrcholná není dobraná, nepíšeme z ní, ale tady se znovu prokázala profesorčina nevyzpytatelnost) napsán vcelku dobře. Mohlo to být lepší, ale pamatuju si, že jsem napsala i horší testy a přitom jsem měla z předmětu stále dobrou výslednou známku. No, uvidíme.

13. 11. středa

Škola končila dřív, naše skupina už v půl jedné, kvůli poradě a třídním schůzkám. Krásný pocit jet na intr takhle brzy (konečně zase jednou) a moct se v klidu posadit, užívat si hodiny volna a psát. Psala jsem. A stýská se mi po psaní každý den. Ale snad se teď učitelé uklidní a já konečně přijdu na způsob, jak ušetřit čas a vždy si najít nějakou chvilku na psaní.

A na brigádě se dařilo. Má malá svěřenkyně měla chuť číst a skutečně jí to šlo. Navíc jsem ji poprvé vyzvedla ze školy a cítila jsem se zvláštně, pozitivně. Vždycky jsem záviděla těm starším sourozencům vyzvedávání caparta ze školky, školy, kroužku apod. Nevím, člověk se pak cítí možná trochu dospěleji. Ale musím uznat, že mi to bude bohatě stačit jednou do měsíce. Naštěstí ji nebudu vyzvedávat pravidelně. Odvolávám svou závist.

14. 11. - čtvrtek

Krásně jsem si na tréninku zacvičila a zase se cítím jako znovuzrozená. A šlo mi to. Vždycky mi to jde lépe po dlouhé době klidu, než když chodím pravidelně tak často.
A sprcha po tréninku je skutečně skvělá. Studí to a zároveň hřeje. Miluju ten pocit. Nevím, jestli to je potem, to, že vnímám rozdílné teploty, ale i kdyby jen za to stojí ty tréninky praktikovat. (*hehe* Nebo častěji zdrhat před auty na čtyřproudové silnici pro auta i tramvaje. *pohled já nic, já vůbec nic...*)

15. 11. - pátek

Na figuru přišla náhrada za paní, kterou jsme měly kreslit. Přišel pán, mladý muž s dlouhými tmavými vlasy, štíhlý a během kresby takový... gotický. Jako katedrála. Ne že by byl vysoký až do oblak, tmavý, měl na sobě milion fiál, mozaikové oči ve tvaru rozety, tři lodě a podobně. Atmosférou. Nevím, jak to popsat. Prostě... nikdo se mi ještě nikdy nekreslil tak dobře. Nikdy. Budeme ho mít ještě příští týden a já vím, že pak budu řvát, že ho chci znovu. Tohle je radost. Úspěch byl dneska to, že jsem ho načrtla tak trochu "leonardovsky". Než jsem začala stínovat obličej, vypadal jen v linkách jako Leonardovy kresby, stejně tak se mi prý podařila ruka, kterou zrovna na okamžik měl model v krásném gestu, které ale jako všechno ostatní nedokázal udržet dlouho. Nebudu se o něm rozepisovat, pořád se prostě hýbal, ale kreslil se úžasně. Ještě že jsem si zvolila tužku, jeho portrét chci mít co nejlepší.

16. 11. - sobota

Psala jsem jak divá. Bohužel ne své hlavní dílo, které už by si zasloužilo do konce tohohle kalendářního roku dokončit, ale druhý pro mě nejdůležitější příběh. Mám na něj náladu jako nikdy jindy. A jsem ráda, že jsem ho vůbec kdysi začala.

17. 11. - neděle

I když s tím nejsem spokojená, dodělala jsem plakát. Pořád ten samý jako minulý týden - musel být předělán. V útěrý se to musí odevzdat a kdoví, jestli to zvládnu, ale dokončila jsem to. Nemusí to být nádherné, i když by to chtělo, hlavně aby to už bylo udělané a nebyla nakonec pětka. Kvůli profesorovi na ten předmět mám právě krizi co se týče optimismu, ale nevzdávám se. Buď já, nebo on. A já se nevzdám! Vyhraju nad ním. Udržím si nervy až do konce roku a pak se budu modlit, abych ho už nikdy nepotkala. Jo. To bude jeden z mých velkých úspěchů, pokud se to podaří.
Ale nic... jdu psát. Něčím tohle literární dobré období musím splatit.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 KadetJaina KadetJaina | E-mail | Web | 19. listopadu 2013 v 10:20 | Reagovat

Já chci vidět gotického týpka! A chci a chci! Ááá!
Nenech se přizabít profesory! Nechat optimismus proudit. A k psaní se taky dostaneš, uvidíš :). Někdy je holt těžší na to ušetřit čas. A občas, když se ušetří, nechce to jít pod ruku.
Já mám teď problém s prvním bodem. Až si ten čas najdu, budu mít zas problém s tím druhým. Ale to budu řešit tehdy :D.

2 agrenej agrenej | E-mail | Web | 19. listopadu 2013 v 14:45 | Reagovat

I mě se stýská po psaní, i když já nepíšu i když mám čas a nápady - chybí mi ,,správná slova"...
Jinak ti držím palečky, ať výsledky jsou co možná nejlepší. ;-) Já se zrovna taky dost nervuju nad testama. :-D Jeden mám dnes hotový, na druhý jdu za chvíli a zítra do třetice ještě jeden. :-D

3 Siwa Siwa | Web | 23. listopadu 2013 v 12:55 | Reagovat

[1]: Uvidíš. I když to na fotce nevypadá nijak dobře.
S psaním to nějak zvládneš. Vždycky to zvládneme. :-D

[2]: Doufám, že jsi testy napsal dobře. Jinak bych si neodpustila, že jsi četl tenhle článek, přičemž jsi tu dobu mohl využít k přípravě. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama