Mé malé úspěchy a radosti (45. týden)

11. listopadu 2013 v 0:21 | Siwa |  Slovo za slovem 2013
Rozhoduju se pro tohle už dlouho, ale ještě nikdy jsem se nedostala k tomu, abych si to opravdu zapisovala každý den. No, nezapisovala jsem si to každý den, pravda, ale zapsala jsem si to do hlavy. Všimla jsem si takových chvil a nepustila je, dokud jsem je nenapsala. Teď je můžu vesele zapomenout a soustředit se na tento týden.

Mám jen jednu otázku - při pohledu na délku článku - brali byste jako lepší variantu, kdybych psala každý den krátký článeček, někdy i jen o několika větách, nebo je to lepší takhle na konci týdne v jednom celku?



4. 11. - pondělí

Dnes ani nešlo tak o můj úspěch, jako prostě o skvělé zjištění - příchod do školy, letmý pohled na nástěnku, zdali něco neodpadá nebo nám někdo nesupluje, a následná euforie po celý zbytek dne. Na pátek máme ředitelské volno kvůli instalaci výstavy na naší škole. Skvělý pocit, když přijedete na intr s tím, že tam budete muset tvrdnout do pátku, stejně tak ve škole, a najednou se naskytne příležitost... co příležitost, skoro povinnost odjet o den dřív domů, zákaz chodit v pátek vůbec do školy. Takovéhle zákazy bych si nechala líbit.

A taková dobrá nálada podle mého zmůže divy s dalším lapáním úspěchů:
Předmět: fotografie - přepadovka od profesorky, že musím mít nějakou známku, tak si nás vyzkouší - mé ani ne desetiminutové nakouknutí do sešitu a zapamatování si těch věcí, na které se bude ptát (mám na tohle prostě šestý smysl) - odchod do jámy lvové (tzv. kabinetu), posazení do křesla a upření vyděšeného pohledu na mučitelku - jednička a spokojená profesorka, co víc si přát? Víceméně jsme všechny mluvily spatra, ani skoro nemáme žádné zápisky a většina z nás to dala. Kamarádka A., která čekala, že to absolutně projede, dostala za jedna, a přestože pár věcí nevěděla, dokázala o tom mluvit bez velkých problémů. Jsem ráda za ni. Den byl hned krásnější.

Čtení Viriconia od M. Johna Harrisona mi dalo takovou chuť k sepsání jednoho nápadu, který ležel ve Wordu jen jako inspirace k případnému příběhu na takové téma. A to chuť napsat povídku! Byla jsem překvapená. Kupodivu jsem k tomu ani necítila žádný odpor a opravdu jsem chtěla napsat jen něco krátkého. Uvidím, jak to skončí, ale vypadá to nadějně. Nejde o nijak originální příběh, ale tak začínám a jde mi o to, abych to hlavně nějak ukončila. Takový ten poslední puzzlík do skládačky. Originalita se bude pak pilovat.

Přes různé odkazy na slevomat a prohlížení dalších slev jsem se dostala na jednu slevu na online kurz angličtiny, hodně vychvalovaný. No, zkusila jsem projet stránky, jen abych věděla, co to zahrnuje, a jestli bych něco takového mohla někdy potřebovat. O své angličtině nemám valné mínění, rozhodně ne o té mluvené. Takže jsem využila možnosti testu zdarma, kde zjistím, na jaké úrovni jsem, a který z kurzů bych potřebovala. Pro začátečníky by nemělo smysl. Rozhodně jsem nečekala, že na mě po vyplnění vyskočí rámeček s "Higher intermediate". No, tak nic, tak gramatiku asi opravdu zlepšovat moc nemusím. Takže už nemám na výběr, musím se soustředit na tu mluvenou angličtinu. I počítač mi to vysvětlil. (Ale to se ví, že mě tohle potěšilo.)

5. 11. - úterý

Mám "účet" na Čtení pomáhá. Od nějakého prváku, co jsem se o tom dozvěděla. Přestože mi nějakou chvíli hlodaly v hlavě pochybnosti a podezřelé myšlenky o tom, odkud se vezme ta padesátikoruna, kterou dostanu za přečtení knihy a kterou pak budu moct dát na nějakou charitu či jí podobný projekt, tak i přesto jsem se pak do toho pustila. Samozřejmě většinu knih, co jsem mohla vyplnit jako přečtené, byly z oddílu druhý stupeň i první. Ze středoškolské jsem toho přečetla málo, a když už něco, tak to tam prostě není.
Občas zkouším štěstí jen tak u knih, které jsem viděla jen zfilmované nebo jsme je stručně probírali ve škole. Dnes J. povídala o knize 1984 od George Orwella, kterou jsem začala číst v angličtině, ale ještě jsem ji nepřečetla a spíš si ji půjčím přeloženou, protože louskat bilingvní vydání je občas těžké. Chci si to užít.
Samozřejmě jsem zkusila vyplnit správně čtyři otázky k téhle knize. Zkusila jsem i Pána much, ale ani jeden ze tří pokusů nebyl dobře. U jednoho jsem měla jen jednu věc špatně, což samozřejmě naštve.
Ale u 1984 mi stačily pokusy dva. Ani u druhého jsem si nemyslela, že by to dopadlo dobře. Byla jsem si z vyprávění jistá jen jedinou věcí, zbytek J. ani nezmínila.
A já to dala! To, že hlavní postava navštěvovala starožitnictví, mi přišlo jako nejlogičtější z výběru, protože hospoda byla moc na ráně apod. Štěstí stálo při mě. Samozřejmě to potěší.

A dnes to byl tak jediný úspěch, který se za úspěch dá považovat. Jinak to dnes nestálo za nic. Zbylé příjemné chvíle byly jen labilními pocity umělce a ani nevím, jak bych je zdůvodnila. Spíš se mi do toho nechce. Už tak jsem se rozpovídala o jediné věci tak, jak jsem v těchhle krátkých oddílech nechtěla.

6. 11. - středa

Můj dnešní úspěch? Přežila jsem hlubotisk, aniž bych z profesora zešílela. To se ví, že jsem zase rostla, ale pořád žiju a nervy mám stále ty stejné.

Ale teď vážně, můj dnešní úspěch? Jednička z občanské nauky. První test jsem měla jen těsně za tři, pitomá deprese (nevzpomněla jsem si na ni, když jsem četla její projevy a měla k nim tohle slovíčko napsat, měla bych pak dvojku, ale co...). Takže to se ví, že jsem se modlila, abych tohle měla za jedna. Vychází mi dvojka. Mám tam jedno malé plus, když se přemůžu a budu s ním chtít debatovat, můžu si nahnat malé jedničky a další test napsat hodně dobře za jedna a mám jedničku jistou. Kéž by...

Čekala jsem, že dnešním úspěchem bude i dočtení pěti zbývajících stránek jedné knihy z knihovny, kterou už jsem musela včera vrátit, ale bohužel se proti mně spikl čas a zaměstnavatelka a jen taktak jsem stihla dojet na intr před časem, od kdy už musíme mít vycházku. Takže žádná knihovna, žádné sezení v koutku s ukradenou knihou v ruce a uchichtávání se tomu, že někdo, kdo si pro ni dnes přišel, bloudí knihovnou a vzteká se, že počítače píšou, že kniha tam je, ale v žádném regále opravdu není. Znám to z vlastní zkušenosti a to mě dokáže skutečně rozzuřit. Ale asi je začnu chápat. Nechci si tu knihu půjčovat jen kvůli pár stránkám. Příště. Až po mně škola nebude chtít tolik věcí a budu mít čas si zajít do knihovny. Konečně.

7. 11. - čtvrtek

Odjezd domů. Jo. Bylo to běhání, ale zvládnula jsem to. Ze školy rychle na intr, na intru rychle dobalit a přehodit věci z batohu do velké brašny, letět na tramvaj, na brigádu, z brigády na vlak a pak lážo plážo. No, nešlo to sice úplně podle plánu, ale zařídila jsem si to tak, abych nemusela jet o půl hodiny později, přijela bych domů moc pozdě. Měla jsem brigádu jen půl hodiny, protože ani nebylo co dělat. Sice budu mít z tohohle dne o půlku menší plat, ale na druhou stranu jsem včera učila dvě hodiny, takže to zase bude dvojnásobný plat. Mohla jsem si to dovolit a to je pěkný pocit.

8. 11. - pátek

Půl dne jsem žila v domnění, že je sobota. To byla radost, když jsem zjistila, že je teprve pátek. Jo, radovala jsem se z toho jako malé dítě. Možná jsem divná, ale tohle mě drží nad vodou.

9. 11. sobota

Jeden dlouho očekávaný e-mail, který znamená akorát práci, práci a práci, ale jak to rozzáří celý den a přidá chuť k takovým věcem jako plnění domácích úkolů.

Skutečně jsem se pustila do zpracování jednoho tématu na angličtinu! Mám podezření, že budu zkoušena, a doufám, že z toho tématu, které budu umět líp. No, ráda bych pak napsala o té konverzaci, které se děsím už třetím rokem, jako o úspěchu, ale obávám se, aby to právě nebyla platba za všechny ostatní radosti. Držte mi palce.
Rozhodně je však to, že jsem se k tomu dokopala, a to ještě v sobotu, pro mě úspěch. A šlo mi to. Jenže psanou formou se dokážu prostě vyjadřovat lépe. Kdyby po mně chtěl esej, nijak se nestresuju. Ale povídat si s ním jako v kavárně, to nedokážu. Rozhodně bych se v kavárně s přáteli nebavila o způsobech cestování a plusech a mínusech různých dopravních prostředků a o nečastějších nemocích... V tématu jsem se dokonce rozepsala o účincích dobré nálady a kladné mysli na zdraví, ale jakmile u něj budu sedět, to bude koktání a zapomínání! Vidím to v barvách. Kéž bych na tom byla lépe, než si myslím. Kéž by se pak na profesorově čele rozsvítil rámeček s "higher intermediate", ale to je jen ambiciózní touha. Ne, stačilo by mi "schopná se nějak rukama nohama domluvit, takže nedostane pětku".

10. 11. - neděle

Dnes o žádném úspěchu nevím, snad krom toho, že jsem stihla zpracovat i druhé téma na angličtinu. Spíš bych to nazvala dnem s několika málo radostmi. Ne každý den je úspěch.
Napsala bych jako malý úspěch vyhnutí se louži, ale stále jsem trochu rozhozená z brigády, která zase byla na té sinusoidě v dolních hodnotách, takže to neberu jako úspěch. Ale to, že pršelo, mi zvedlo náladu. Stejně jako bezděčný pohled na osvícený déšť u jedné ze starších lamp, což mi připomínalo jednu digitální kresbu, která mě vždy uhrane svou atmosférou. Asi vypadám zvláštně, možná jako blázen, když se na ulici začnu zničehonic široce usmívat a stanu se takovým bezduchým sluníčkem mezi stovkami depresivních mraků. Ale začalo mi to být jedno. Mně to zlepší den, což je to hlavní. A jestli to někomu jinému prohloubí depresi... s tím nic nezmůžu. Má brát úsměv jiného jako palivo pro své štěstí a ne jako ubíjející kladivo nebo mříže. Vím, je to občas těžké, ale nikdy neuvěřím, že se to "občas" děje takové spoustě lidí v jednu chvíli a v jednom městě. Ne, ne.

Ehm, tak takto, pánové a dámy, vypadají mé stručné výpisky. Jako vždy se o něčem rozkecám a zapomenu, co jsem řešila předtím. Ehm.

A jak zlepší náladu, když mi maminka dívenky, kterou učím, dá na cestu dvě nějaké müsli sušenky jako svačinku. Opravdu stačí málo. Tyhle malé úspěchy a radosti jsou všude kolem nás. A stačí si jich jen všimnout.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 KadetJaina KadetJaina | E-mail | Web | 11. listopadu 2013 v 8:22 | Reagovat

Je fajn vidět, že si někdo dokáže užívat života jen tak. Taky mám občas takový momenty, že mám prostě radost z toho, jaký je počasí, ale rozhodně ke mně nechoděj tak často, jak bych chtěla.
To 1984 si sežeň. Je to jedna z mála knížek, která mě fakt na konci strašně rozbila a měla jsem z ní strašně blbej pocit. To se mi moc často nestává. Je to totiž tak reálný a člověk se pak bojí sám o sebe. Prostě... jdi do ní. Hned jak budeš moct!
Co se angličtiny týče, mluvění je vždycky těžší. Vidím to u nás. Studuju angličtinu a v ročníku je taky hromada lidí, co jí dělá problém mluvit. A to jsou na angličtině, takže anglicky umět musí. Hlavně si pamatuj, že nemusíš mluvit gramaticky perfektně, ale musíš dokázat říct svoji myšlenku. A mluv pomalu, ať si to můžeš líp rozmýšlet.
Kdybys chtěla, můžeme čas od času kozervovat na Skype. Jestli máš Skype.

2 Siwa Siwa | Web | 11. listopadu 2013 v 15:57 | Reagovat

[1]: To se ví, že si 1984 seženu. Děkuju i za tvé doporučení, hned se to posunulo na žebříčku knížek k četbě výš. :-D

Právě jsem skončila hodinu angličtiny, kdy mě naštěstí nevyzkoušel, ale povídaly jsme si v trojici se spolužačkami. Snažila jsem se mluvit pomalu a bylo to lepší. Jen si pak připadám jako strašná brzda, posluchač na mě kouká moc dlouho a vůbec. Musím to překousnout. :D S tou myšlenkou je to na hodinách angličtiny těžší, protože to mnohdy ani myšlenku nemá. Samu mě zajímá, co nakonec řeknu. :D Ale chápu tě a děkuji za tyhle rady.

Co se týče Skypu... mám ho, ale ještě si tvou nabídku rozmyslím. Nejdřív si zkusím většinu svých nedodělaných povinností dokončit, ať mám někdy volno, a pak bych tě nejspíš i využila. Ale jsem strašný trémista, takže kdo ví, jestli se k tomu vůbec někdy dokopu. :-D To se ví, že bych chtěla to někdy dokázat. To by byl můj VELKÝ úspěch. :D Na mě se nesmí moc rychle. Zatím dělám malé krůčky, ale hlavní je, že je dělám. Ještě jednou děkuji za vstřícnost a rady.

3 KadetJaina KadetJaina | E-mail | Web | 11. listopadu 2013 v 16:47 | Reagovat

[2]: Není za co děkovat :D. Kadet možná vypadá jako strašná ývl bestie (a tvrdí to o sobě), ale ve skutečnosti to je neškodný ňouma, který jen čeká, jestli si jí někdo všimne :D.
Neohlížej se na ostatní. Ona věčná tolerance taky škodí. Člověk musí být v podobných chvílích trochu egoista, aby se dokázal zlepšit. Jak se trochu nepere za sebe, tak pak zůstane pozadu.
Budu ti přát hodn štěstí :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama