Slasti a strasti života (47. týden)

25. listopadu 2013 v 16:29 | Siwa |  Slovo za slovem 2013
Ano, zase to je přejmenované. Nevím totiž, co dělat. Mám chuť psát i o strastech, protože, přiznejme si to, lidi raději čtou o těch strastech a jak se s tím člověk vyrovnává než o tom, jak mu podle jeho slov štěstí zametá cestičku ke zlatému trůnu. Ale pak budou takové články moc dlouhé. A nemyslím si, že psát tedy každý den jeden článek by bylo dobré řešení - mnohdy opravdu není skoro nic a někdy je toho mnoho a málo času, že bych brzy všechno doháněla a zase by to ztratilo smysl. Ale jestli si řeknu, že budu psát jen příležitostně, tak nebudu. Nechci strávit sečteno podtrženo půl dne opakováním toho samého jednomu člověku, druhému, třetímu, psaním to tady, rozčilováním se znovu a znovu... a ona i ta opakovaná radost z jedné věci pak vyprchá a utlumí se a nezbude nic na radování se z toho samého později, až to bude potřeba. Ach, ta moje dlouhá souvětí...

Zařizuju si příjemné žití ve vlastním životě, ale mám plány. Konečně mám plány, které mě budou bavit, a cítím, že už ten zápal je zrealizovat by dokázal podpálit Šumavu. No, však já to tady brzy nějak vymyslím. Jen mi držte palce.


18. 11. - pondělí

Didaktický test z češtiny z minulé maturity - zase bych prošla a stále s jedničkou. Takže češtiny se není potřeba bát, to mluvená část angličtiny bude strašná. Ale když to nebude za pět, budu spokojená.

Měli jsme přednášku bývalého studenta naší školy, který se dostal do L.A. na školu a právě graduoval, o tom, jak vypadá studium v cizině, jak se tam dostal, jak tam přežil apod. Bylo to zajímavé, byla jsem natěšená jako malé dítě, protože je to právě to, co řeším a potřebuji vyřešit. Blížím se ke konečnému rozhodnutí, ale kdoví. Žádná informace není na škodu.

Na brigádě byla hutná atmosféra. Maminka mou žačku seřvala, protože už jí došla trpělivost. Chápu to, je to potřeba, ano, Kayo (tak se nejmenuje, ale jednou mi její maminka poslala SMS, kde bylo její jméno takhle korejsky zkomoleno a strašně se mi v psané podobě zalíbilo) není nejvzornější studentka a potřebuje pevnou ruku, ale ty výčitky, že jste na tom na vině částečně i vy, učitel, jsou strašné. Nebudu se o tom rozepisovat, možná někdy v článku, kde vysvětlím, co to vlastně dělám za brigádu a jak jsem se k tomu dostala (pokud už jsem to nezmiňovala na starém blogu).
Ale dostala jsem o stovku navíc za to, že jsem minulý týden zůstala déle. Mám pocit, že to byla jen polovina navíc, ale možná do toho započítala i ty ostatní dny a tak se to sečetlo.

Zdárně jsem vytiskla plakát na grafický design. Sice s ním nejsem absolutně spokojená, ale když zamhouřím oči, vyšlo všechno ostatní skvěle - barvy, cena, prostě všechno. A se spolužačkou se nám podařilo zaměstnat za pouhou půlhodinu, možná ani to ne, celé čtyři (!) zaměstnance Copy General.

19. 11. - úterý

Přišla mi SMS, že dnes nemusím přijít na brigádu. Krása.

Plakát odevzdán a učitel relativně spokojen. Už nemohl nic dalšího říkat, ale neodpustil si navržení toho špatného nápadu, který jsem zkusila a vypadal opravdu hrozně. Ne, nebudu se vztekat, tohle je radostný odstavec, že už to mám za sebou, ne skuhrání nad profesorem. Lidé, co ten plakát viděli, říkali jen pozitivní věci nebo nic. A jejich sympatie si získal spíš druhý návrh, který mi profesor zatrhl a hnal mě jinou cestou. To se ví, že mě tak zase naštval, ale zároveň mě potěšilo, že se jim to líbí. Poučila jsem se - příště neposlouchat profesora. (Pamatujte, je to středoškolský profesor, ne vysokoškolský. Diváci nám píší, často rozhořčené dopisy, jak se takový člověk mohl

Čeština byla skutečně skvělá. Š. povídal o Pánovi prstenů snad hodinu, kluci mluvili o fantasy a já byla ve svém živlu. Proč nemůžu být neviditelná, abych mohla být svědkem takových debat i mimo hodinu češtiny. Poslední dobou se málokdy srazíme u nějakého posezení na škole, kam kluci zapadnou a baví se, než začne hodina, zatímco já čtu v rohu (čti: hraju, že čtu) a koutky mi pocukávají už jen radostí ze společenství, ve kterém jsem se ocitla. No, škoda, ale o to víc si takových chvil cením.

20. 11. - středa

Na stolku ve škole před sborovnou jsou vždycky časopisy - učitelské noviny, letáky škol, akcí apod., katalogy atd. Ne moc, ale pořád dost a občas dosti zajímavé. No, samozřejmě je tam nechávám pro ostatní, nikdy jsem si žádný nevzala domů. Ano, asi se teď smějete, jaká neznalá osoba to jsem. Ale zpátky.
Byl tam časopis Bel/Mondo. No ta témata! Četla jsem hodinu a nasávala inspiraci jako houba a stejně jsem to nedočetla.
Procházela zástupkyně.
"Prosím vás. Kam se dostávají tyhle časopisy, když odsud zmizí?"
"No kam asi? Do odpadu."
Vytřeštila jsem oči. "Taková škoda!"
"Jaká pak škoda? Co s tím mám dělat, když si to nikdo nevezme?" Zamkla sekretariát a prošla kolem. "Ale nebojte, třídíme odpad."
Pomyslela jsem si, že mi o to opravdu nejde. Pak jsem se rozzářila. "Tak to já vás budu těch časopisů zbavovat!"
A vrhla jsem se na Bel/Monda.
No, byl to krásný pocit. Ale polil mě pot, když se tam o přestávce přiřítil profesor na občanku, spráskl ruce a dosedl do křesílka naproti se slovy: "Áh! Časopisy!" Je ještě větší maniak než já. Prohrabával se tím a já se modlila, aby mi nesebral to moje. Ale samozřejmě na to ani nesáhl. Mohlo to být něco vyloženě mého, a i kdyby věděl, že ne, bylo by neslušné mi to sebrat zpod nosu. Sebral dobrou polovinu stolu a odešel. A já si pro jistotu časopis strčila do tašky a sáhla po jiném, méně zajímavém, ale který na konci volna nakonec stejně skončil tam, kde ten první.

Dneska jsem si vyzvedla vstupenku na jednu přednášku v knihovně, na kterou se moc těším. Tu akci, kterou jsem chtěla víc, mi proplula kolem a já se proklínala, že nemám účet, ale pak jsem si řekla, že o tom už své vím a půjdu na něco jiného. Pak dodám report, nebojte.

21. 11. - čtvrtek

Brigáda ušla. Kayo byla sice zase trochu mimo dobrou náladu, ale podařilo se mi ji nějak rozjet a učila se. Nejsem spokojená, ale musíme jít po malých krůčcích. Učím se na ni zvýšit hlas, když neposlouchá, ale pro mou povahu je to těžké. (Zato sarkasmem nešetřím ani na některých profesorech a prý umím být díky němu i dost krutá.)

Kino, kino, kino, kino! Hunger games, druhý díl! Předtím zase po dlouhé době McDonald se sestrou! Návrat sice až v jednu ráno, ale žádný velký rozdíl od mého běžného ulehávání do postele. Z filmu jsem nadšená a nemůžu se dočkat třetího dílu (čti: třetích dílů).

22. 11. - pátek

Odpadly dvě hodiny němčiny, a tak se nám hodiny posunuly - odpadla první hodina a poslední, protože se ty dva předměty srazily k sobě. Tím pádem jsem jela domů dřív. Koho by to nepotěšilo?

Začala jsem další digitální malbu. Inspirovala jsem se v renesanci a jsem z toho nadšená. Takovýhle postup práce mě baví.

23. 11. - sobota

Vzhledem k tomu, že tenhle zápisek píšu v pondělí, na nic si nevzpomenu. To, co jsem těmihle zápisky chtěla propagovat, nějak ztrácí smysl, když to takhle flákám - ukázat, že by si člověk měl všímat i drobností a mít z nich radost, protože to jsou podle mého ti největší poháněči - sice malí, ale je jich mnoho a každý den se něco najde, zatímco ty velké jsem jen občas a daly by se přirovnat k takovému "turbu", kdy to funguje jen nějakou chvíli a následné navrácení se na běžnou rychlost nám připadá jako šílené zpomalení...

24. 11. - neděle

Mohla bych napsat to samé jako výše. Ale ještě si vzpomenu, co většího mě včera potěšilo:
Když jsem odcházela z brigády, pršelo. Než jsem vyšla, stály jsme s maminkou a Kayou (Jak já tenhle přepis zbožňuju!) u okna a zíraly na to, co se venku dělo. Přivolal nás k tomu ohromný vichr a zvuky, jako by nám rval střechu nad hlavou a chtěl se probít oknem do pokoje. Při pohledu ven jsme ve světle lamp viděli prudký déšť s takovými změnami směru, že chvílemi vypadal jako sníh, a maminka nějakou chvíli nahlas bloumala: "Is it rain or snow?" Debatovaly jsme nad tím, že deštník se musí v tomhle počasí otočit, že mě ten vichr sebere a odnese domů, že tramvaje budou lítat apod. Celé učení proběhlo v pořádku, i ujišťování maminky, že ten dlouhý seznam na stránkách třídy na prosinec nejsou náročné povinnosti, ale naopak různé výlety, volna, koncerty apod. Jo, bylo to hezké.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 ANONYM ANONYM | 26. listopadu 2013 v 9:17 | Reagovat

HOLLARKA  TĚ SLEDUJE!!!

2 Siwa Siwa | Web | 27. listopadu 2013 v 20:14 | Reagovat

[1]: DOBŘE. BERU NA VĚDOMÍ!!!

3 KadetJaina KadetJaina | E-mail | Web | 28. listopadu 2013 v 20:11 | Reagovat

To je docela úspěšný týden, docela ti ho zavidím :). Mně se vůbec nedaří (nebo mám spíš aspoň takovej pocit. Hodně práce, hodně stresu a pak to odnáší žaludek).
Diskuze s lidma na téma, co člověka baví, jsou super. Chybí mi, ne, že by na vysoký nebyli podobně zaměřený lidi, ale mám pocit, že jich je málo. Potřebovala bych ještě někoho dalšího v okolí. Nechceš přijet? :'D
A získávání inspirace je fajn! Jen získávej. To je to nejlepší, co může člověk dělat :D.

4 Siwa Siwa | Web | 3. ledna 2014 v 22:00 | Reagovat

[3]: Promiň za pozdní reakci. Tak nějak ses mi ztratila mezi jinými komentáři. Bloglovin mi nechce sledovat komentáře na tomhle blogu. :-?
Samozřejmě, že přijedu, hned balím kufry, odhlašuju se z intru i ze školy, ohlašuji doma, že odjíždím do neznámých končin k Vráně, která vedla psychopatickou léčebnu a poslouchám, jak je mamka ráda, že mám kamarády. :D
Jo, v získávání inspirace pokračuju, je to fajn, dokud ti to nebrání pracovat na důležitějších projektech. :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama