Já a minimalismus?

14. prosince 2013 v 18:48 | Siwa |  Slovo za slovem 2013
Na množství předaných informací sotva uplatním minimalismus, ale jsou okruhy života, kde bych to potřebovala jako bordelář uklízečku. Jak se říká, všechno musí být v rovnováze. A když se nehodlám zbavit své touhy psát i číst dlouhé romány a mít rozděláno milion další delších či kratších prací, musím to vyvážit v jiné oblasti. Po několika měsících grafického designu na škole a klauzurách jsem si uvědomila, že co se grafických prací týče (plakáty, loga, různé obaly apod.) preferuji minimalistická díla. Víc mě zaujme plakát s tmavým textem a jednoduchým písmem vzkazujícím nějakou myšlenku, jednu jedinou, údernou, než plakát s množstvím informací, se spoustou grafických prvků. Vůbec se vzhledy mého blogu měnily k jednodušším formám.

Ale teď nechci mluvit o grafice. "Minimalistické" grafické práce jsou jedny z nejtěžších, přestože se to nezdá, a můj pokus o jednodušší blog vidíte a práce ze školy budu průběžně uveřejňovat později, až se dozvím i hodnocení.

Další okruh mého života, který by se bez aplikování principu minimalismu zhroutil, je můj pokoj a obecně moje věci a úkoly, které jsou potřeba udělat, ale ještě nejsou, pak se to hromadí, až vás to zasype. A nenazývejme to tak vznešeně "aplikací principu minimalismu", ale spíš "debordelizací".


Blíží se Vánoce (samozřejmě byste to beze mě nevěděli). A to znamená úklid. Můj pokoj je na tom hůř než město po bombardování, takže to je opravdu potřeba. Na úklid mám vždy chuť jen ráno, nevím, čím to je. A tenhle víkend je konečně zase klidný, jediné, co je potřeba, je učit se angličtinu, ale jinak mám čas. Tak jsem uklízela. A byla to ideální chvíle k započetí debordelizace podle minimalismu. Kniha, kterou jsem četla, byla krátká, jasná a donutila mě se nad tím zamyslet. Zmiňovala i jeden projekt, kdy se každý den zbavíte jedné nepotřebné věci (za rok už je to slušná velikost volného místa). Vzhledem k tomu, že jsem doma jen o víkendech, nebylo by to ono, tak jsem se rozhodla při prohrabování věcí skutečně změnit své

"Tohle by se mi mohlo někdy hodit. Ještě to schovám."

na

"Nikdy jsem to nepoužila a vím, že nepoužiju. Do koše s tím!"

Samozřejmě jako umělec musím mít nějaké věci do zásoby, jinak bych nemohla tvořit, ale některé věci jsou opravdu zbytečné. Hlavně ty rozbité, z dětství, které ani nevyvolají vzpomínky, ani je už nemůžete nějak využít, apod. No, uklidila jsem jen čtvrtinu pokoje a ještě k tomu hlavně šuplík s papíry, ale i tak jsem se cítila dobře, když jsem se těch pár zbytečných věcí skutečně zbavila.

Protože na co mi jsou
rozbitá malá baterčička,
samolepky s popisky na tiskárnu ve všech možných jazycích kromě češtiny, protože tu jsem už použila,
staré diskety se starými hrami, které náš počítač už nerozjede a které akorát zabírají místo,
rozbitá kalkulačka,
samolepka s tygrem, kterou nehodlám nikam lepit,
účet z obchodu, sice nejdelší, který jsme doteď získaly (118 cm), ale stále zbytečný,
jedno z milionu ořezávátek, na rozdíl od ostatních plastové a tak divného tvaru, že se špatně skladuje,
rudé psaníčko s koupenou kartičkou a slovy: Jsi ten nejlepší kluk ve vesmíru!!!, přičemž kromě slov je vše koupené a nic z toho necítím, nevyvolává to vzpomínky,
na co to je? Buď je to rozbité, nebo jsem to v životě nepoužila, případně mám teď náhradu (např. lepší baterka).

Miliony papírů skončily v tašce a poletí do kotle a aspoň budou jinak užitečné. Hned mám šuplík z poloviny prázdný. Rozhodila jsem některé věci, které tam nepatřily, na správná místa. Stůl je prostornější, až se divím, jak velký je. Sundala jsem čarodějnici a starý kalendář s citátem, který provází můj blog už nějakou dobu, ze stěny nad počítačem a zkusila na to pověsit nástěnku. Proč jsem to nezkusila už předtím a nechávala ji na nestabilním místě na počítači? Tak to dopadá, když myslíte, že to nejde, aniž byste to zkusili. No, je to lepší. Cítím, že to je jeden z těch důležitých kroků. To, že jsem se přemohla a některých těch věcí jsem se zbavila, aniž bych si říkala, že to opravím, že to někdy využiju, že to je hezké, a proto bych to měla někam ještě narvat...

A cítím, že to je přesně to, co potřebuji. Mít jasno jak ve věcech v pokoji, mít kolem sebe prostě čisto, abych mohla tvořit (aneb strach z bílé stránky zmizel a nahradila ho touha hledat každou bílou stránku, která jen čeká na popsání), a mít jasno i ve svých úkolech. S tím hodlám začít brzy. O prázdninách chci dodělat co nejvíce rozdělaných věcí, ať se nestresuju. A pak další úkoly plnit co nejdřív, ve volném čase, ať se to nehromadí stejně jako věci v pokoji. Bude to těžké, ale já se na to těším. Jak by byl život nudný, kdyby vše šlo lehce, že?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Amia Amia | Web | 14. prosince 2013 v 23:16 | Reagovat

Tohle znám, jsem taky hromadící člověk. a pak jsem jednou předělávala pokoj a každou jednotlivou věc, když jsem si měla věci znovu srovnat, jsem musela vzít do ruky. tak jsem zapřemýšlela, jestli ji někdy použiju... ne :-D
U poloviny věcí jsem vlastně dávno zapomněla, že je vlastním.

Jen s těmi vyhozenými papíry bych se přimluvila za to, aby neskončily v kotli, ale ve sběru :-)

2 Siwa Siwa | Web | 14. prosince 2013 v 23:57 | Reagovat

[1]: A čím budeme topit? Jen dřevo a uhlí nestačí, papír dobře hoří. :-D Myslím, že těch několik papírů, které by vydaly tak na dva tři sešity A4 zase nikomu tolik chybět nebudou a nám bude aspoň teplo a nebudeme muset čekat čtyři hodiny na to, než se to rozhoří. :-)

Jsem ráda, že nejsem jediná. Taky nacházím věci, které jsem třeba hledala kdovíjak dlouho, ale pořád na špatném místě, nebo věci, u kterých si v první chvíli myslím, že kdyby ke mně někdo chodil, musel by tam tu věc nechat, protože ji absolutně nepoznávám. :-D

3 KadetJaina KadetJaina | E-mail | Web | 15. prosince 2013 v 12:15 | Reagovat

Já v tomhle směru už kapitulovala. Vždycky, když provedu debordelizaci a hezky si uklildím, příjde něco jiného, co mi systém naprosto rozhodí. Nebaví mě to. Potřebovala bych nástěnku, pak by se mi papíry nemusely válet všude.
Jenže to si hezky srovnám stůl, pak tam hodím desky do školy, začnu je prohrabovat a bác, už jsem zase pohřbená. Nic mě nezachrání :D.

4 Siwa Siwa | Web | 15. prosince 2013 v 20:00 | Reagovat

[3]: Bojím se, že na tom budu stejně. :D

5 agrenej agrenej | E-mail | Web | 20. prosince 2013 v 18:26 | Reagovat

To jsem se tak jednou zadíval na svůj pokoj a řekl si, že je nějaký přecpaný, že bych ho radši chtěl trochu více volnější, dýchající. Tak jsem se pustil do debordelizace. Uklízel jsem, vyhazoval, přerovnával. Výsledek byl docela uspokojivý. Poličky a další odkládací plochy nebyly přeplácané, celé to působilo volněji... Pak si toho všimla mamka a začala mi do pokoje podstrkovat věci, které už na jiných místech nechtěla, ale ještě je chtěla mí po ruce, kdyby si to náhodou rozmyslela. Od té doby mám radši vše mírně přeplácané, ale aspoň svými věcmi. :-D

6 Siwa Siwa | Web | 20. prosince 2013 v 19:47 | Reagovat

[5]: Ehm, tak koukám, že jsou mamky stejné. :D Nějak jsem si doteď nespojovala uklizený pokoj s množstvím věcí, které nejsou moje a které jsou u mě "jen na chvíli, než se pro ně najde místo". Zato teď už je mi vše jasné! :-D

7 Jehane Jehane | E-mail | Web | 31. prosince 2013 v 15:55 | Reagovat

Příjemný článeček :) Taky se tak jednou do roka - v období nejtěžší nudy - pouštím do totální čistky. Sice když potom vidím ten poloprázdný pokoj, okamžitě mě popadne touha ho něčím zaplnit, takže do 2 týdnů je to všechno zpátky... ale pro ten pocit!
Moc se mi líbila věta: "strach z bílé stránky zmizel a nahradila ho touha hledat každou bílou stránku, která jen čeká na popsání" - to vyjadřuje všechno.

8 Siwa Siwa | Web | 3. ledna 2014 v 21:54 | Reagovat

[7]: Nemám nutkavou touhu zaplnit prázdný stůl a skříně, ale to kvůli mé nepořádnosti jsem pak plné dalších věcí. :D Ono je jedno, jakým způsobem, stejně to na konci je stejné jako na začátku. Ale ano, pro ten POCIT. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama