Příběhy záměrně využívající klišé

16. prosince 2013 v 15:16 | Siwa |  Psaní o psaní
Autor zažívá se svým příběhem mnohé radosti, ale i úskalí, ať už píše úvahu, povídku, novelu, román... Za ty čtyři roky jsem si prošla vším možným, stejně tak postavy i příběh. Byla jsem z psaní nadšená, pak jsem s tím chtěla seknout, chtěla jsem to vydat co nejdřív, teď zase upřednostňuji kvalitu před kvantitou, nebyla jsem chvíli spokojená s postavami, způsobem vyprávění, žánrem, rozsahem, poté jsem na to zase byla pyšná, někdy mi to přišlo nudné, jindy jsem si to užívala. Člověk řeší spoustu věcí. Proč tady napsal takovou blbost, jestli nemá tuhle část dát jinam, jestli tahle nebude lepší z pohledu jiné osoby, jestli tamto prozradit hned, nebo až v příští kapitole, jestli hrdince nebudou vadit oranžové šaty místo zelených...

Často to vyřeší sám - za pět minut nebo pět dní, někdy až po letech - ale občas je potřeba se obrátit na někoho jiného. A někdy nestačí jen jeden názor.


Sama nemám ráda nedočtené knihy, takže se dá říct, že na čem spočine můj pohled, to prostě dočtu, i když trpím (mnohdy se to rozjede až později, mnohdy až závěr zlepší celou knihu, ale někdy je to zbytečné - musím však říct, že to se mi stalo jen párkrát). Znám ale i lidi, co knihu odloží, když se jim znelíbí maličkost.

"Tohle je klišé." Klap a kniha letí do kouta.

Vím, že v téhle době se ke klišé stavíme odtažitě. Co je klišé, není dobré. Jenže pak se stává z těch "jiných cest" také klišé a bývalé klišé se změní na "originální" nápad. Provádím výzkum, u něhož nevím, jestli budu mít trpělivost ho dokončit a dát mu nějaký tvar a smysl i pro jiné. Při bloumání internetovými vodami v moři začínajících spisovatelek fantasy jsem byla překvapená, jak bylo jedno téma čím dál častější. Viděla jsem to všude.

Kdysi bylo vyřknuto proroctví. A vyvolení jej musí naplnit.

Tady byl hrdina vyvolený proroctvím, tam byl hrdina vyvolený proroctvím a jeho činy byly proroctvím vedeny. Uf! Už ne prosím! Ale další proroctví, další vyvolení. A že bych se dozvěděla, proč zrovna tihle byli vyvolení? Nedozvěděla. Proroctví je vyvolilo, tak je jasné, že to zvládnou. Proč mít o ně strach, vždyť proroctví řeklo, že to zvládnou. Ať se hrdina válí v tom nejhorším bahně v nejhlubší propasti, není důvod se o něj bát. Je to hrdina, zvládne to.

Nelíbila se mi četnost tohohle nápadu... protože jsem ho zpracovávala také. :) Teď jsem naštěstí úplně jinde, v průběhu nápadu, na který jsem pyšná. Začínám však příběh jako kdysi. Klišoidně. Nechutně klišoidně.

Kdybyste četli knihu, která začíná jako jiná klasická fantasy, s tématem zpracovaným už milionkrát, znásilněným začínajícími spisovateli, četli byste dál? Kdybyste přečetli, že příběh je o proroctví, hrdinech a zloduchovi, sáhli byste po tom vůbec? Vždyť to je klišé! Někdo bohužel nevydrží do doby, kde se ukáže, že se klišé bortí. Zažila jsem to už několikrát, že se něco v příběhu zlomilo a já žasla nad nápady a byla jsem ráda, že jsem to neodložila, když mě to nudilo. Také však znám spoustu lidí, kteří to vzdají rychle.

Jak jste na tom s podobnými příběhy vy? Sáhnete po originálních nápadech a ty ostatní zavrhnete, nebo máte občas chuť si přečíst i něco, co už tu několikrát bylo? Věříte během četby, že se příběh může změnit a objasnit, proč doteď byl takový, jaký byl? Nebo berete začátek jako nejvyšší laťku, kterou už autor nedokáže v průběhu psaní překonat něčím novým? Jak dál byste se vyjádřili k tématu příběhů záměrně využívajících klišé?
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 KadetJaina KadetJaina | E-mail | Web | 16. prosince 2013 v 17:42 | Reagovat

Přestala jsem tomu říkat klišé, začala jsem tomu říkat "osvědčená metoda".
Nevadí mi klišé příběhy, klidně je i dočtu. Ale pokud zůstanou klišé od začátku do konce, pak to čtenáře zklame. Pak je na autorovi, jestli z klišé dokáže vykřesat něco originálního.
A s tím, jak se pisálek vyvíjí. Znám. Na vlastní kůži. Kolikrát jsem chtěla skončit, ale na to mám psaní až moc ráda. Ale to, že mě zajímá, co na to řeknou jiní autoři/kritici, už mám za sebou. Teď jsem free!!!
*a šíleně vyděšená kvůli výsledkům NW, protože jsem si zvedla laťku příliš vysoko a asi ji neudržím*

2 Amia Amia | Web | 18. prosince 2013 v 0:14 | Reagovat

To přece nejde rozepsat v diskuzi! :D

Eee, jednu věc, jednu věc... Ech. Taky knihu (nebo sérii) vždycky dočtu, nezvládla jsem to jednou jedinkrát. Fakt jen jednou za celý život.
O mé vytrvalosti nechť svědčí to, že jsem přečetla všechny tři 50 odstínů :-D

3 Siwa Siwa | Web | 18. prosince 2013 v 20:08 | Reagovat

[1]: Tak já jsem obecně zvědavý člověk, takže se ptám, i když nemám v plánu nějak měnit to, co píšu. Jen si hraju na průzkumníka a zajímají mě názory ani ne tak jako autora, ale jako jednoho ze čtenářů. :-D

[2]: Tak na mě reaguj článkem. :D
(Za tvou vytrvalost se obdivně skláním k zemi. :-D)

4 Amia Amia | Web | 19. prosince 2013 v 18:32 | Reagovat

[3]: taky mě to napadlo, ale obávám se, že by z toho vyšla nějaká nudná rozplizlost :-)

5 Siwa Siwa | Web | 19. prosince 2013 v 23:50 | Reagovat

[4]: Měla bys však jistotu, že jeden člověk to bude považovat za nejlepší nejdelší komentář, co kdy reagoval na jeho článek. :-D Musím se přiznat, že takové interakce mezi blogery v podobě článků reagujících na články (párkrát jsem to viděla) jsem měla jako čtenář strašně ráda. Je to jako ty staré dopisy mezi spisovately, nemůžu si pomoct. :-D
Dělej si, co chceš, ale nerada bych přišla o tvůj názor jen kvůli tomu, že ho komentář není hodný. :D

6 agrenej agrenej | E-mail | Web | 20. prosince 2013 v 18:08 | Reagovat

Přiznám se, že už jsem několik knih odložil nedočtené. Nestydím se za to. Někdy se prostě stane, že člověk sáhne po knize, která mu vyloženě nesedí.
Nikdy jsem se nedíval na to, zda se jedná o klišé, neboť někdy se i to tisíckrát recyklované téma dá napsat naprosto úžasně.

7 taive taive | Web | 22. prosince 2013 v 22:59 | Reagovat

S klišé je to těžké. Taky to znám a je to jedna z mých nejtíživějších nočních můr. Když píšu, musím si neustále opakovat: Co když tohle už někdo použil úplně stejně? Co když je to předvídatelné? Co když si každý řekne, že je to nuda? Hrůza! Jenže pak si vezmu do ruky knížku a zjistím, že je vlastně plná těch nejhorších klišé, která vůbec existují, jenže má zároveň i něco navíc. Někdy to jsou postavy, jejichž osud mě začne osobně zajímat, jindy atmosféra, od které se nemůžu odtrhnout, nebo zajímavé nápady v mechanice světa, které mě osloví. A najednou už to klišé není hrůza, stane se něčím důvěrně známým a bezpečným, k čemu se ráda vracím. Třeba právě nedávno jsem dočetla knihu Dcera Čarodějek. Je to absolutní klišé, je to naprosto předvídatelné, ale zároveň je to tak zvláštní a v mnoha ohledech naprosto jiné, než všechny fantasy s naprosto stejným námětem, které jsem v životě četla (ano další proroctví :-D ), že to prostě musím, chtě nechtě, zařadit mezi naprosté originály. A takhle je to asi obecně vždycky. Nezáleží na tom, jak moc velké klišé to je. Pokud máš vlastní originální pohled na věc, dáš do toho srdce a vlastní jedinečnost a máš to obrovské štěstí, že umíš psát tak, aby to lidi zaujalo, pak vytvoříš něco, co už nebude "ohrané klišé", ale "zajímavá práce s tématem". Koneckonců, nevyčerpatelným zdrojem úžasných prudce originálních klišé je třeba Terry Pratchett, kterému se to snad vážně nedá ani na moment vyčítat. Jenže to vyžaduje tolik citu a dřiny, že se to jen málokomu povede.

Co se dočítání týče, obdivuji tvou vytrvalost. Když mě knížka nezajme, odložím ji. Ale na druhou stranu se mi už hodněkrát stalo, že jsem se k takové knize třeba o několik let později vrátila a byla ráda, že ji mám a že se z ní můžu těšit teď, když už je mi téma blízké a najednou mě baví. :-)

8 KatyRZ KatyRZ | Web | 27. prosince 2013 v 22:47 | Reagovat

Nevím, je to asi hodně o náladě, ale čím víc toho přečtu tím víc mě takováhle klišé... otravují? Když jsem teď četla Pátou vlnu, otravoval mě začátek knihy, ve kterém ta zpropadená mimozemská invaze vypadala jako každá jiná, maximálně s mírnou obměnou... Ale dočetla jsem to a jsem za to ráda, nakonec se to rozjelo, přesto mám raději knihy, které jsou pro mě "nové" už od začátku.

PS: Zdravím tě ;).

9 maglaiz maglaiz | E-mail | Web | 29. prosince 2013 v 19:16 | Reagovat

Siwo, díky! Neskonale díky! Nebýt toho, že jsem četla Tvůj článek, tak by mne naprosto bez souvislostí s Tvým článkem nenapadlo, jak by mohlo skončit mé Veledílo. Velice Ti děkuji za tento článek. Nebýt jeho, mysl by se mi při čtení nezatoulala do úplně jiných, nových sfér. Měla by sis tenhle článek vytisknout, patentovat a zarámovat :-D

10 Siwa Siwa | Web | 30. prosince 2013 v 2:32 | Reagovat

[6]: Není se za co stydět. Já sama jsem buď měla doteď štěstí, nebo je ta moje zvědavost všechno dočíst do konce moc silná. Holt by se to asi dalo označit za zlozvyk. :D

[7]: Tak Terry Pratchett je kapitola sama o sobě. Jeho fantasy je humorná, využívá toho k pobavení a odlehčení, nemyslí to vážně. Horší je, když to někdo myslí vážně a nevidí, že to je stokrát ohrané a mnohdy nesmyslné (aneb když se elf rozhodne pomstít a vezme si s sebou zbraní a nářadí tolik, že by to neutáhl deset metrů ani v ruksaku, jen aby měl vybavení podobné fantasy hrám na počítačích :-D... třeba). Jakmile to někdo bere s humorem, přijme to spousta lidí. Chudáci ti, co nevidí, jak špatně to zpracovali.
A tak jsem se rozhodla vrátit ke knihám, kolem kterých jsem v knihovně na základce chodila pořád, prohlížela si je, sem tam si něco přečetla, ale nikdy nedočetla. Bohužel jsem začala špatnou a dopadlo to stejně jako předtím. Po první kapitole jsem se rozhodla, že mám zajímavější objekty zájmu. Holt třeba ještě pár let. Třeba tím vezmu za vděk v důchodu. :D

[8]: Zdravím tě též. :-D A děkuji za názor.

[9]: Jsem opravdu ráda, že pomohl. Znám tenhle pocit. Nejlepší nápady mě napadají u odborných knih a různých naučných věcí, které ani s beletrií nemají nic společného, stačí, aby autor napsal jiné slovo, a neinspirovalo by mě to. Doufám, že tvé Veledílo svolí někdy k nahlédnutí, protože tvůj komentář mě navnadil, přestože jsem z toho vlastně nic nezjistila. Zvláštní... :D
Teď jsem se rozhodla, že z článku udělám tapety a budu je prodávat. :D

11 Lea Lea | 6. ledna 2014 v 6:35 | Reagovat

Nad tímhle tématem jsem nedávno přemýšlela, když jsem zpracovávala povídky pro talentovky na FAMU a bylo mi řečeno, že jedna z mých zápletek je příšerné klišé... A nakonec jsem z toho vykoumala, že mně jako autorovi klišé využívat nevadí, hlavně když bude poznat, že to je nějakým způsobem moje klišé. A jako čtenář hledám něco podobného - klidně i klišoidní nápad, který je zpracovaný nějak jinak, má nějakou novou jiskru, nový úhel, který nikoho předtím nenapadl.
No. Asi tak. :D

12 Karolína K. 44 Karolína K. 44 | 7. ledna 2014 v 16:33 | Reagovat

Snad všechny knížky, které jsem začala číst, jsem také dočetla. Nezavrhuji tituly, když nejsem ani v polovině. Už kolikrát se mi stalo, že kniha, která se v mých očích na začátku jevila jako "nezábavná a ohraná nebo klišoidní" se na konci změnila v krásné a zajímavé dílo.

Když kniha není plná samých klišé (a teď nemám na mysli pouze hlavní nápad), knížku si klidně dočtu. Na tom, jak se mi líbí, závisí spoustu dálších faktorů - styl psaný, čtivost, propracovanost postav, nepředvídatelnost, výborná atmosféra v příběhu... atd.
Někdy ale i klišoidní nápad může být zpracován zajímavým a jakoby "novým" způsobem, že mi ani nevadí. ;-)

Vím, že v tomto století, kdy je vydaných tolik knih, je těžké přijít s něčím, co je opravdu originální... Mám s tím zkušenosti. Psala jsem příběh, kam jsem dala dějový zvrat. No říkala jsem si, jak to je super nápad. Pak jsem slyšela o knize, velmi známé, ve které se vyskytuje něco podobného... Byla jsem docela zklamaná. Ještě jednou se mi stalo něco podobného. Měli jste vidět ten výraz, když jsem četla knížku, v níž se vyskytuje stejný nápad jako v jednom mém příběhu... ;-)

Nakonec - myslím, že někteří autoři do svých knih dávají klišé záměrně. Myslí si, že když jejich dílo v něčem bude podobné nějakému známému titulu, jejich knížky se pak snadněji uchytí...

13 papája papája | Web | 22. ledna 2014 v 12:24 | Reagovat

I já dočetla zatím vše, dokonce i povinnou literaturu, ač s největším sebezapřením. Jediné, co jsem prostě nedokázala dočíst, byla Levá ruka Boží, nevím proč, ale snad se k tomu ještě někdy vrátím.
Klišé mi nevadí, pokud je nějak zajímavě zpracováno (zajímavé postavy, vedlejší zápletky, zajímavý padouch, originální konec atd). Já když píšu, snažím se, abych klišé používala co nejméně, ale jelikož nemám na psaní moc času, nenapsala jsem toho zase tolik, takže nedokážu pořád posoudit, co je dobré a co ne :-?

14 Siwa Siwa | Web | 28. ledna 2014 v 13:56 | Reagovat

Předem se omlouvám za možná nesmyslné věty, píšu reakce narychlo a pod anestetiky (byla jsem u zubaře, jsou tím pádem blízko hlavy :D).

[11]: Děkuji za názor. Koukám, že převládá názor, že když je klišé zpracováno dobře a zajímavě, není problém ho číst. :)

[12]: Mně už stačilo, když jsem nacházela jména stejná nebo dost podobná, situace apod., které jsem měla i ve svých příbězích. Teď se bojím, že při množství mých rozdělaných příběhů se zvyšuje pravděpodobnost, že někde narazím na něco stejného. Je to dobrá motivace, abych to rychle dopsala. :-D
Ano, občas autoři záměrně využijí klišé, ale asi to mají vypočítané a čtenáři to mnohdy můžou brát jako plus - "Je to novodobý Tolkien!" "Další Pratchett!" apod. Takové rozšíření knihovničky. Ale nevím, já osobně bych nechtěla být další někdo...

[13]: Mě povinná literatura i baví. Asi si zatím vybírám ty lepší knihy. A Levá ruka boží je jedna z knih, které mám doma a které se mi opravdu líbí. První díl má spoustu much, ale atmosférou je skvělý. Po dočtení jsem byla nadšená, druhou knihu jsem přečetla taky a už mám i třetí a na ni ta první rozhodně nemá. Vůbec se ten třetí díl označuje za nejpovedenější z trilogie. :-D Je ale pravda, že je to náročné čtení a ne každému to sedne. Ale tak je to skoro se vším. Přestávám mít ráda mainstreamovou literaturu, jsem radši, když určitá kniha není "profláklá" a je pak dobrodružství hledat někoho, kdo ji četl taky a s kým bych si o ní mohla promluvit. :-D
A myslím, že posuzování, co je dobré a co ne, nezáleží na praxi. :-) Copak kritici napsali třicet knih? Jestli je něco dobré... vůbec to je prazvláštní spojení. Pro každého je dobré něco jiného, třeba právě ta Levá ruka boží. Tys to nedočetla, já to zhltla. A ve psaní autor sám cítí, co je pro ten příběh dobré a co tam nepatří, aspoň by měl. Při debatě s redaktorem/redaktorkou by pak právě měl vědět, jestli je tam tohle a tohle potřeba, nebo jestli to příběh moc neochudí a že scéna, kterou by měl přidat, tam nemůže být, protože by zničila atmosféru...

15 Janča Janča | E-mail | 6. srpna 2014 v 23:03 | Reagovat

Já pořád čtu stejně klišé romantický knížky a zatím mě to neomrzelo, ale někdy mám takovej "zkrat", že si vyberu i něco, co normálně vůbec nečtu. Většinou si div neplesknu, proč to čtu, když mě to nebaví, ale jelikož jsem to rozečetla, tak to prostě dočtu. Občas se stane, že se tam stane nějakej zvrat, kterej knížku rozjede nebo tak něco, takže i když čtu nudnou knihu, tak pořád doufám, že mě začne bavit a dočtu ji do úplnýho konce (jako ty). :)

16 Siwa Siwa | Web | 8. srpna 2014 v 20:14 | Reagovat

[15]: Podle mě je dobře, když člověk občas nahlédne i někam jinam. Rozšiřuje to obzory. Třeba já zase hodlám přečíst nějaké ty vyloženě romantické knížky, abych jednoduše zjistila, jak jsou napsané. Myslím, že spousta z nich mě, alespoň ze začátku, nebude bavit, stejně mě ani dlouho nebavila sci-fi, než jsem v tom našla radost. Z komentáře předpokládám, že jsi jich přečetla už docela dost... Doporučila bys mi nějakou? Která se ti třeba nejvíce líbí, nebo v tom zanechala největší dojem... Prosím, prosím. :-)

17 Janča Janča | E-mail | 9. srpna 2014 v 10:55 | Reagovat

[16]: Jo, je fakt, že každý by měl přečíst alespoň jednu knížku i z ostatních žánrů, které pro něj zatím nic neznamenají, ale můžou začít. Sci-fi jsem dřív taky hoodně četla, protože táta má celou knihovnu. :D
Ráda ti nějakou doporučím :) jen nevím, jestli si ji chceš koupit, nebo jen půjčit v knihovně, protože tam mají jen něco.
Můžeš se podívat, co mám za knížky tady http://oojane.blog.cz/1406/moje-cetba a třeba si nějakou vybereš, ale já doporučuju Cecelia Ahernová - Až se tě život zeptá; Jan Jelínek - Láskoviny - Příběh prvního milostného opojení; Francine Pascalová - Neohrožená a John Green - Hvězdy nám nepřály, o které jsi už určitě slyšela. :D :) Prý je taky dobrý Sparks - Zápisník jedné lásky, ale to jsem ještě nečetla. :)

18 Siwa Siwa | Web | 9. srpna 2014 v 15:11 | Reagovat

[17]: Určitě se kouknu na tvůj blog a zjistím, o čem jsou tyhle. Děkuji za doporučení. :-D

19 Janča Janča | E-mail | 10. srpna 2014 v 19:40 | Reagovat

[18]: Jojo, nemáš vůbec zač :) a kdybys nějakou četla a líbila se ti, tak můžeš dát vědět. :D :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama