O všem a o ničem

3. ledna 2014 v 21:20 | Siwa |  Slovo za slovem 2014
Konečně mám náladu psát na blog a nejsem zrovna plně zabraná do psaní mého... ale ano, nazývejme to románem, i když obsahuje asi všechny základní prohřešky proti zákonitostem románu. Pracovala jsem na něm zrovna ve chvílích, kdy mě popadala chuť něco napsat i sem, ale jak asi ti z vás, kdož píšete, pochopíte, že jsem raději plýtvala písmenky na příběh než blogový článek. Ale dnes jsem ještě nezačala, proto hurá sem a informuj své čtenáře (ať už pravidelně mě navštěvující nebo náhodné cizince) o tom, co se u tebe zase děje (všechny to hrozně zajímá, že ano?).

Předem píši, že netuším, jak dlouhý článek bude. (Úměrný tématům, která mě budou napadat.)



Poslední článek z rubriky Slovo za slovem byl o minimalismu. Ehm, ehm. Aplikovala jsem to poté ještě jednou, ale od té doby jsem se do žádného velkého úklidu nepustila. Ale vzdala jsem se spousty CD z dětství, které teď už opravdu, ale opravdu neposlouchám a neposlechnu si to. Lucii Vondráčkovou, Gabriellu Cilmi a Taneční ligu nahradily "tvrdší" a celkově barvitější skupiny, takže není důvod si to nechávat... Musím se přiznat, že důvod byl. Nechala jsem si všechna CD, kdyby se mi někdy hodily spodní strany k nějaké výtvarné tvorbě. A obaly od prvních dvou jsou tak skvělé krabičky, že o nich brzy poputují mé vlastní grafiky.

Ach ano, měla jsem klauzury - návrh hudebního CD. Nejspíš příští týden sem má práce přibude, až dostanu vyjádření od svého profesora. Dopadly vcelku dobře, i když to zamrzí. Sice nejlepší možná dvojka, ale jednička mi utekla o čtyři desetiny bodu. Holt když jeden profesor nedá třináct (hranici pro jedničku, takže taková "nejhorší jednička") a dá dvanáct, tak je jasné, že to po zprůměrování za jedna nebude. A zjevně se u klauzur nezaokrouhluje jako u předmětů... Píšu si do budoucna.

Situace ve třídě u určitého profesora se vyostřuje, ale o tom snad někdy jindy v samostatném článku. Dnes se nechci rozčilovat a vydá to na samostatný dlouhý článek.

Co mi dál přijde na mysl? Ano, byly Vánoce. Doufám, že proběhly stejně nebo více pohodově jako u nás. Užili jsme si to, protože jsme se rozhodli upustit od stereotypního předávání dárků formou přečíst jmenovku a podat dotyčnému, počkat až to rozbalí, něco pronést a chňap po dalším. Mamce jsme se sestrou udělaly krátkou stezku s hádankami, aby se ke svému dárku vrátila ke stromečku, kde si dotyčná flashka hrála na čokoládovou ozdobu, sestra si užila mnou vyrobené puzzle s mapou do země draků, kde na ni čekal dárek hlídaný "drakem" (oslík z Billy převlečený za draka - jednou vám to musím vyfotit, jeho převlek stále mám, a byla to ta nejroztomilejší věc, kterou jsem kdy viděla).
A co jsem dostala?
- od mé zaměstnankyně, jejíž dcerku učím česky, skvělý šál, takový v tom jednom kuse, jak se dvakrát omotá kolem krku, s lebkami na černém pozadí - odhadla mě správně, taky jak jinak, když k ní stále chodím v černém :);
- poslední díl trilogie, pokračování knih Levá ruka boží a Čtyři poslední věci od Paula Hoffmala - Tlukot křídel smrti... hurááá;
- knihu Základy grafického designu - tak, a teď vytřu profesorovi zrak a možná mu tu knihu i doporučím, aby se něco přiučil... ale hlavně se konečně něco naučím;
- diář (dárek od sebe)
- reproduktory k mému netbooku, protože zvuk ze zabudovaných repráčků je strašný a vždy jsem kradla bedýnky od sestřina velkého počítače... asi se jí to přestalo líbit :);
- pyžamo, ale žádná košilka nebo něco takového - tričko a tepláky! (vždycky jsem chtěla mít ty volné kalhoty na spaní a nikdy jsem je neměla, už, už, konečně (a spí se v nich nádherně))- a asi milion brček!
Sečteno podtrženo nádherné Vánoce. Krom toho můžu využívat i sestřiny dárky a ten mamčin - set-top box, který funguje, Windows 7 (mimochodem, 8. dubna končí podpora XP) a externí disk (v životě jsem nedržela v rukou 1 tera a ještě v tak malé krabičce). Holt hodláme zlepšovat sestřin stařičký počítač kvůli novým Assassin's Creed. *výraz šíleného hráče*

Taktéž doufám, že jste si užili Silvestra. Já byla nadšená, že už jsem letos nemusela na jednu návštěvu a nebyla jsem přinucena pít tu sladkou bublinkovou limonádu jménem šampaňské. Promiňte mi, ale absolutně mi to nechutná a akorát se mi v prvních sekundách nového roku převracel žaludek. Letos byl Silvestr krásné rodinné objetí.

Dnes jsem si "hrála" s počítačem, potřebovala jsem instalovat nové ovladače a vůbec vyřešit nějaké problémy (které se vyřešit nepodařilo a může to být z milionu důvodů (mám ještě asi tři plány, a jestli ty selžou, je potřeba koupit nový hardware)), takže jsem po marném hledání jednoho problému zašla na podporu Microsoftu a napsala dotaz do chatu. Jsme v Česku, takže stránky a veškerá oznámení jsou samozřejmě česky. Hm, a po tom, co mi to oznámilo, že chatuji s tím a tím člověkem a po vzkazu typu "dobrý den, jsem ten a ten a budu se věnovat vašemu dotazu" jsem po chvíli nejistoty napsala, že zdravím, že doufám, že jsem ve správné sekci... dlouho nic... "one moment please". Málem mě kleplo. Po deseti minutách čekání mě to chtělo dát jinému člověku, to ale nějak nešlo a skončil u mě stejný člověk. Zeptala jsem se ho anglicky, jestli mám tedy psát anglicky. Anglicky docela umím, psanou formu lépe než mluvenou, ale to, co mi napsal, jsem naprosto nechápala. Mohl to napsat jednodušeji a dalo se to vysvětlit kdovíjak. No, nedomluvili jsme se na tom, že mi stačí on, pak se tam najednou objevil ten, který mě měl mít od začátku, hurá, Čech! Odpověděl mi jednou větou a já se omluvila za tolik zmatku kvůli takové obyčejné věci. No, takové nervy už nikdy! Vždycky jsem si vystačila sama, ale netrpělivost je silná. Na druhou stranu, mám zkušenost a český pomocník byl milý, smajlíkovali jsme a zachránil mě od dalšího nervování a nejistoty. To jen tak ohledně mého šťourání do profese ajťáků. Není to poprvé a ani naposledy.

Blogové plány do budoucna? Hodlám vzkřísit Temnářčin projekt Propaguji české knihy, který jsem měla na starém blogu (odkaz vás zavede do příslušné rubriky), protože objevuji skutečné skvosty a jsem ve věku, kdy si myslím, že můžeme změnit svět. A tenhle projekt nechci pohřbít.

Samozřejmě recenze, kresby, články o psaní a tak dále. Hodlám vás seznámit s mými starými literárními pracemi, jak jsem tak nějak rostla a jak se vyvíjelo mé psaní od chvíle, kdy jsem se rozhodla napsat román. Ty nejstarší věci už nenajdu, asi zmizely během stěhování, kdoví. Ale nějakými hrůzami ze základky vás rozesměju. Než najdu odvahu se pochlubit s něčím aktuálním. (Člověk se může při zveřejňování starých prací vymlouvat, že to bylo kdysi, že teď už píše lépe.) Vlastně teď většinu času, kdy nedělám grafiku apod., trávím u vlastního psaní. Kéž bych to už konečně dopsala. Ale slavnostně prohlašuji, že se to rychle blíží ke konci. Fragmenty, které je potřeba dopsat a celý příběh tak zacelit, je čím dál méně. Držte mým hrdinům palce, ať už ode mě mají konečně pokoj. :)

A když už jste dočetli až sem, chtěla bych vám dát námět, co mi napsat do komentářů. Zajímalo by mě, jestli se vám lépe prohlížejí rubriky s výpisem pouze nadpisů, nebo to, co mám aktuálně, že se v rubrice zobrazí perexy? Já osobně se v tom druhém orientuji hůř, ale aspoň si člověk může kousek přečíst a zjistit, že tohle ho opravdu nezajímá.
A dále by mě zajímalo, jestli čtete nějaké příběhy na pokračování na nějakém blogu. Nechci znát co a kde, ale jestli a/nebo jaký na to máte názor, četli byste to, kdyby vás to zaujalo, nebo to zásadně nemáte rádi? (Jsem čím dál zvědavější, co?) A samozřejmě se můžete pochlubit s přijatými dárky nebo intenzitou motolice po Silvestru.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 agrenej agrenej | E-mail | Web | 8. ledna 2014 v 10:13 | Reagovat

Dodatečně blaho přeji pro celý rok 2014! A rád slyším, že sis Vánoce i Silvestra užila. :-)

Co se týče tvých otázek na konci článku, řekl bych, že s tím výpisem se netrap a zvol to, co se více líbí tobě. :-) Ten, kdo bude něco hledat, se v tom už nějak přehrabe. :-)

Proti příběhům na pokračování nic nemám. *před očima běží seznam započatých a pohřbených projektů na vlastním blogu* Člověk má aspoň na co se těšit. :-) Rozhodně je lepší pár krátkých článků, než jeden dlouhý. :-D Do toho se pak člověk musí málem nutit, i když je zvědavý. :-D

2 Amia Amia | Web | 10. ledna 2014 v 22:16 | Reagovat

Přiznám se, skončila jsem u Vánoc :-D
Nejsem ten typ na čtení podobného druhu článků, tak jsem ho alespoň prolétla. těším se na recenze a články o psaní a fandím propagování nejen českých knih, ale čehokoli českého. Takže tak

3 Amia Amia | Web | 2. února 2014 v 23:29 | Reagovat

Taky tomu hodně dáváš, koukám :D

4 Siwa Siwa | Web | 3. února 2014 v 0:09 | Reagovat

[3]: Je to těď trochu složité a radši věnuju čas něčemu jinému. Ale nemám to srdce to tu zrušit - věřím, že se sem brzy vrátím. :-D

5 Amia Amia | Web | 4. února 2014 v 12:47 | Reagovat

[4]: My počkáme :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama