Únor 2014

Šedá (digitální malba)

18. února 2014 v 21:26 | Siwa |  Výtvarničení
Člověk se při zamyšlení nad svými díly občas diví, co všechno na sebe prozradil, jak moc se do díla podepsal. A občas mu teprve obrázek pomůže sám sebe nalézt.

Zveřejňuji zde další, už nějaký ten týden starou práci, kterou jsem zase stvořila z nudy a nechuti pracovat na něčem náročnějším. Všímám si, že se k tomuhle tématu neustále vracím a pořád kolem něj kroužím, když už ho přímo nezpracovávám - ať už v podobné intuitivní malbě nebo v psaní.


Literární soutěž New Weird 2014

18. února 2014 v 10:32 | Siwa |  Slovo za slovem 2014
Ušila jsem si na sebe bič. Po krátké debatě s KadetJainou, vítězkou druhého ročníku, jsem se tak nějak nepřímo zavázala k účasti v dalším ročníku soutěže New Weird, za kterou vděčíme Sussanah. A cítím skutečný závazek. Myslím si, doufám, že mě to letos skutečně donutí se soutěže, kterou sleduji už od jejích úplných počátků, zúčastnit. A pokud najdu odvahu k tomuhle a následná zhodnocení mě nezabijí (myslím, že hlavně u Cirrat se Sikarem bych si musela dát předem flašku, ostatní porotce moc neznám, takže nevím, co mám čekat, ale aby to neskončilo upitím se k smrti), tak pokud to přežiju, poslat něco do dalších soutěží by nemuselo být tak náročné.


Doporučuji: Léky smutných

17. února 2014 v 14:23 | Siwa |  Projekt: Propaguji české knihy
Čistá, jednoduše psaná, dobře upravená kniha s příběhem, nad kterým se snad každý i přes jeho krátkost musí zamyslet. Jde o další knihu z našich luhů a hájů, kterou bych ráda doporučila nejen těm, co čtou fantastiku. Vlastně, spíš bych ji doporučila právě těm, co jí neholdují a její stoupence odsouzejí. Možná pochopí, proč my ostatní rádi prožíváme i jiná dobrodružství než cestu do školy či práce.

Název knihy: Léky smutných
Autor: Pavel Gotthard
Jeho portfolio: www.pavelgotthard.cz
(kde najdete i ukázku z knihy)

Obálka a typografická úprava: Andrej Nechaj
Rok vydání: 2013
Nakladatelství: HOST
Počet stran: 199

Nejspíš na sobě budou mít těžké černé šaty a těžké punkové boty s kovovou špičkou. Potkáte je ve skupinách historického šermu, na metalových koncertech, ale i v knihkupectvích s fantasy literaturou, nebo je zahlédnete v potemnělých bytech, jak hrají Dračí doupě. Jsou to mladí lidé žijící ve vlastních světech, které jsou pro ně zajímavější než reálný život.

Hrdinou prózy Léky smutných je student žurnalistiky David, který zažívá první vážnou milostnou krizi. Jeho přítelkyně si jeden takový svět našla a stále častěji se do něj vytrácí. Jak David brzy zjistí, ze všech možností, jak svůj vztah zachránit, mu zbývá jediná: vydat se tam za ní. Tak začíná cesta, která Davida přivede až k polykání prášků na spaní a nocím stráveným na podlaze opuštěných zbořenišť.

Léky smutných jsou příběhem o rozpadu milostných vztahů, izolaci a hledání sounáležitosti. Především ale o problémech, které občas dotírají na každého, kdo rád tráví čas v realitách knih, filmů nebo her. Vydejte se na hranici mezi fantazií a realitou a hledejte tam odpověď na otázku: Čím se dají vyléčit lidské smutky?

Více informací o knize (recenze, ukázky a jiné odkazy):


Já a knihy

17. února 2014 v 7:21 | Siwa |  Četla jsem
Miluju knihy.

Čím dál méně se soustředím jen na jeden žánr a čím dál víc mu začínám být nevěrná s jinými. Sáhnu po všem možném - fantasy jakožto mé lásce od dětství až po teď, také už i po science fiction a historických knihách, po těch z obyčejného života nebo s minimem fantaskních prvků i po odborných a v seznamu na mě čeká i několik "červenoknihovních" kousků, hororů a tak podobně.

Nerozlišuji mezi tím, jestli je autor Čech, Polák, Němec, Rus, Američan, Angličan, Kambodžan nebo Lesothan. Samozřejmě když vidím nějaké známé nebo své oblíbené autory, vím, jaké jsou národnosti, ale není to u mě hlavním bodem při výběru knihy. Příběh je to, po čem koukám.

I přesto zde mám rubriku Propaguji české knihy, založenou na projektu od Temnářky... i přesto zde odděluji zahraniční literaturu od té naší. Je to však jen kvůli přehlednosti, oddělení projektu od ostatních knižních hodnocení. A i kdyby zde byla možnost jakýchsi štítků, nejspíš bych rozdělení i tak nechala. Česká literatura si zaslouží pozornost. Kvůli občasným šarádám s anglickými či jinými pseudonymy (nebo když autorovo příjmení není tak úplně české kvůli předkům) se mnoho "našich" knih ztratí kvůli jménu na obálce mezi překlady.

A není to škoda?

Dotyčný/dotyčná knihu po přečtení odloží v domnění, že to je zase překlad, případně ji doporučí a už nehledá, jestli autor nebydlí třeba jen pár měst od něj. Místo aby to byla právě ta kniha, která změní jejich pohled na tuzemskou literaturu, je to jen další kniha, kterých sem z ciziny přichází dost. Myslím si, že o dobrých českých knihách by se mělo mluvit. Nakladatelé budou vstřícnější k autorům i čtenářům, když uvidí, že je o naši literaturu zájem. Nic neodradí českého autora od psaní víc, než když nakladatelství, kterým chce knihu nabídnout, buď české knihy vůbec nepřijímá a netají se tím, nebo odepíše na nabídku, že důvod pro nepřijetí knihy je autorova česká národnost. Má pak cenu vůbec něco psát?

Ať už to beru z pohledu čtenářky, nebo autorky toužící psát příběhy ve svém rodném jazyce a nestydět se za to, samotná rubrika pro české knihy mi přijde oprávněná i přes názor, že národnost autora a kvalita knihy nepatří na opačné strany rovnítka. Ano, je to paradox - však jsem taky člověk, tomu není rozporné jednání cizí.


Propaguji české knihy!

15. února 2014 v 22:00 | Siwa |  Projekt: Propaguji české knihy
Abych tento projekt nějak uvedla...

Vznikl díky Temnářce, známé též pod pravým jménem Tereza Matoušková, která na svém blogu uveřejnila článek s doporučením několika českých knih a s tímto skvělým nápadem - propagovat české knihy a české autory.

"Cílem je doporučovat ostatním čtenářům knížky našich domácích autorů. ... Rozumějte, čím více se bude o těchto knihách psát v pozitivním slova smyslu, tím více se budou prodávat. Nakladatelé budou ochotni takové knihy vydávat a autoři budou mít možnost psát další díla a zlepšovat se."


Zapudila jsem blogový blok?

15. února 2014 v 21:31 | Siwa |  Slovo za slovem 2014
Tak jsem se zase konečně objevila na svém blogu. Nebudu nic moc psát o tom, co se dělo, snad jen krátce, že se to dá nazvat blogovým blokem a nechutí se nějak prezentovat na internetu místo práce na vlastních dílech.