Muž, který mě naučil vidět krásu člověka pod maskou z obličeje

16. března 2014 v 2:07 | Siwa |  Výtvarničení
Nadpis je oproti jiným mým nadpisům asi velice zvláštní, vím. A zvláštní (na mé poměry) budou i následující slova. Ne, nestal se ze mě básník ani nikdo podobného ražení, jen jsem nemohla v souvislosti s tímto mužem napsat obyčejná sdělení, ale musela jsem zkusit popsat své skutečné pocity. Těm z vás, kteří nemají příležitost nebo chuť se postavit ke stojanu a studovat lidské tělo cizince (a i po těch letech se divit, jak to, že se nestydí), těm, kteří netíhnou k malířství a které by zajímalo, jak se kreslíř/malíř cítí při tvorbě, možná umožním nahlédnutí do pocitů mého uměleckého já, pokud budu schopná je vyjádřit.

Chodí k nám na školu různí lidé, aby nám stáli, seděli nebo leželi modely. Na některé zapomenu a vzpomenu si na ně až při pohledu na kresbu nebo malbu, jiní jsou natolik specifičtí, že je snad budu mít v paměti pořád. Jsem si jistá, že tento pan K. bude jedním z těch, o kterých budu všude vyprávět. Hodiny s ním jsou zážitky, ale v úctě k němu o nich nebudu psát, natož v subjektivním podání a s vlastními závěry. Prostě... snad bude stačit jen to, že je opravdu zvláštní.


Zbožňuju jeho dlouhé vlasy, tetování, neustále se měnící výrazy v obličeji, které bych nejraději zachytila všechny ve stejnou dobu na jedné kresbě (nebo udělala desítky kreseb), jeho polohy, ve kterých nedokáže vydržet a neustále se hýbe a kresba je o to dobrodružnější a živější, jeho bláznivé a tajemné úsměvy. Nikdy jsem necítila takovou potřebu rychle nakreslit skutečnost, než mi uteče, takovou chuť tu pravou skutečnost, kterou vidím, zachytit co nejpřesněji. Musím říct, že od jeho první návštěvy se i na ostatní modely dívám jinak a opravdu je sama chci nakreslit/namalovat.

Pan K. by klidně mohl (jak ho vidím já) sedět modelem Leonardovi da Vincimu (kdyby vydržel dlouho nehybný). Už několikrát udělal přímo renesanční gesta rukama, má prostě renesanční ruce a mně samotné přijde na mysl při jeho popisu slovo gotická katedrála. Neptejte se mě, proč tohle a proč tak "poeticky". S dlouhými vlasy si spojuju metal, metal s černou, černou s gotickými katedrálami, se vším také jistou majestátnost, eleganci... ach jo, popsat pocity co nejlépe by vyšlo na několik stránek. Ač je pan K. ve skutečnosti na první pohled ne moc zajímavý a možná trochu nahání strach, který lidé cítí i při setkání s někým, kdo vypadá, že by to nemusel mít v hlavě v pořádku, a tím pádem se nedají sledovat jeho myšlenkové pochody a následné jednání, tak přes to všechno ho mám jako model nejraději.

Dokonce jsem mu to už řekla, když mi pochválil tuto kresbu. I v sebehorší náladě bych si k němu nedovolila být nepřátelská, kazit mu den. Mám pocit, že se vztah k modelu určitě projevuje v kresbách, aspoň v těch mých. Ostatní kreslím ráda a z těch prací na mě dýchne právě jen to, že jsem u toho nebyla znechucená a otrávená. Zato z kreseb s tímto mužem cítím něco, co mi rozechvěje duši a zvedne mi náladu. Možná to je pocitem dobře odvedené práce, vzpomínkou na pěkný den, nebo vědomím, že jsem zachytila to, co vidím pod "skořápkou" modelu, pod maskou, obličejem.

Protože i když kresba nese jeho znaky, není si moc podobný. Vždycky na to dbám, ale u něj tolik ne. Na rozdíl od ostatních modelů nic neskrývá a snad doslova vyzařuje to, co má uvnitř sebe. Změní se z relativně nezajímavého člověka chráněného oblečením na nahý netrpělivý model s vlastním světem, do kterého nás sám nezdráhá občas zavést, a na to, jak ho po té proměně vidím já, se můžete podívat na poslední kresbě z páteční figury.

 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Kadet Kadet | E-mail | 16. března 2014 v 10:34 | Reagovat

No upřímně, já bych takhle sedět v klidu asi taky dlouho nevydržela :D.
Ale chápu, jak to vidíš. Nebo možná ne, možná to nechápu tak úplně, koneckonců nejsem žádný malíř a nenahlížím do duše objektům. A nebo možná jsem malíř, malíř písmen, ale to je o to víc méně k pochopení.
Ale když člověk najde něco, co s ním souhlasí na.. řekněme duševní úrovni (teď si nehraju na Alue, tak to prostě je), tak pochopí, proč vlastně dělá to, co dělá, a že to dělá rád.
Já to v posledku zjistila s psaním a ani nevím proč. Nemám žádného temného gotického pána, který by ve mě tyhle pocity probudil, ale prostě jsem zjistila, jakou mám radost, když můžu psát. Dřív jsem z toho byla schopná být otrávená (ale stejně jsem to dělala) a teď mám upřímnou radost, když textuju. Dlouho se mi to nestalo a jsem za to ráda.
Takže svým způsobem ano, chápu co cítíš. Možná úplně jinak, možná na jiné úrovni, ale ano. Je to zvláštní pocit zadostiučinění a radosti z toho, že je člověk na chvíli naživu a dělá přesně to, co by chtěl dělat do konce věků.
(I am a poet, sir!)

2 Siwa Siwa | Web | 16. března 2014 v 12:42 | Reagovat

[1]: Já bych v těch pózách taky nevydržela, ale právě kvůli náročnosti většina volí pohodlnější věci, obyčejné sezení apod., mají pózy, co pořád opakují. Ale tenhle ne. Dokonce se ho už spolužačky chystaly přemluvit, aby nám jednou seděl v tureckém sedu na podstavci. (Jednou si tak totiž sedl o přestávce a naše estetická cítění se mohla zbláznit nadšením a zároveň vztekem, že musíme dodělat tu obyčejnou sedící figuru z první hodiny.) A jestli na to ony zapomenou, já ne. Muhehe. :D On právě dělá z toho nudného stereotypního kreslení něco zajímavějšího, jiného.

S psaním to mám taky tak a jsem hrozně naštvaná, když se k tomu nemůžu dostat. Mám absťáky i ve škole, i když jsem psala třeba jen před půl dnem, stejně jako když jsem psala před týdnem. Jo, je to skvělé, když člověk najde tu ryzí radost z dělání čehokoliv.

Určitě by to bylo ještě lepší, kdybych tuhle radost našla a chtěla tohle dělat až do konce věků, ale není to tak. Myslím, že až vyjdu školu, budu občas sedávat v parku a skicovat lidi kolem (ostatně dokončování prací a stínování mě nebaví, linky mě ovládly, takže mi nebude vadit, když daný člověk odejde a já budu mít jen náčrt). Ale abych malovala a kreslila profesionálně, to ne. Nejsem tak dobrá, abych se tím uživila, a mám realističtější plány. Nejradši bych psala. Ale ve skutečnosti snad budu dělat něco úplně odlišného od těchhle dvou uměleckých věcí. Jsem blázen. Ale aspoň, jakmile se ve svém volném čase chopím tužky, si budu tu kresbu užívat. :-D

(E-mail s reakcí ti pošlu až někdy tento týden. Jeden školní projekt se blíží (naštěstí) ke konci a je spousta práce. A nemám na intru internet, takže si to stáhnu a budu si číst po večerech. Snad z toho nebudu mít noční můry. *podezřívavý pohled*)

3 Kadet Kadet | E-mail | 16. března 2014 v 12:48 | Reagovat

[2]: Je fajn, že tací lidi jsou. Myslím, že v normálních kruzích se tomu říká charisma. To je věc. I z toho nejobyčejnějšího člověka udělá něco víc. Všímám si toho. Možná to je právě to kouzlo, co v sobě tenhle chlapík má.
Já kvůli škole stíhám málo, ale už jsem si udělala určitej režim a pracuju na psaní jak můžu. Ne vždycky to jde, ne vždycky přijde nálada, ale pořád se zaměstnávám v hlavě nějakými projekty a přemýšlím nad nimi. Dělá mi to radost.
Osobně jsem vždycky zavrhovala nápad živit se psaním. Bála jsem se, že by mě to přestalo bavit. A vlatně jsem ráda, že zůstávám u toho, že to dělám pro zábavu. Ale takové redaktorování by mě bavilo a občas lituju, že jsem na nějakou žurnalistiku nešla. Ale asi bych to stejně nezvládala, tak proč se s tím zabývat. Jenom bych tím dala za pravdu moc lidem :D.
S reakcí nijak nespěchej, koneckonců do uzávěrky je hromada času. Noční můry by přijít neměly, protože mi zatím lidi řekli, že je ten konec vlastně hrozně "cute". Nechápu proč, mě děsí :'D. No, usoudíš sama ^V^. Ale nenech se tím rušit od školních projektů :D.

4 Amia Amia | Web | 17. března 2014 v 14:38 | Reagovat

V oblasti umění najdeš nejrůznější lidi, troufám si říct, že jsou mnohem variantnější než lidi tíhnoucí spíš k přírodním vědám.
A protože jsem sama z humanitní, třeba to jen říkám trochu nadneseně ;-)

5 agrenej agrenej | E-mail | Web | 18. března 2014 v 18:25 | Reagovat

Nějak nenacházím ty správná slova pro to, co bych chtěl říct, tak začnu ,,od lesa".
Musím ti pochválit volbu písně v záhlaví. ;-) Tahle verze Thunderstruck je prostě vynikající! :-)

Ale teď už k článku... Rozhodně rád slyším, že se našel někdo, kdo tvým očím dal možnost vidět více, než jen ten fyzický obal. Setkání s takovými lidmi bývá velmi často až omamné, téměř je až velká škoda, že to setkání má i konec, viď. Možná jednou najdeš způsob, jak všechny jeho podoby zachytit do jediného obrazu. :-)

6 Elenya Elenya | Web | 29. března 2014 v 23:41 | Reagovat

Jak bylo řečeno výše nade mnou, je hezké, když někoho takového potkáš, dostaneš možnost nahlédnout do těch záhadných skulin, jelikož málokdo dnes nevlastní svou ,masku.' Tvůj model mi někoho připomněl, ale nedokážu si vzpomenout, v jaké souvislosti.

Každopádně kresba velmi povedená, to beze sporu, jsi nadaná umělkyně, to zde nemůže nikdo popřít! :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama