Hodilo by se pár slov

20. června 2014 v 16:09 | Siwa |  Slovo za slovem 2014
Zase jsem na blogu neaktivní. Musím ale na svou obhajobu říct, že škola byla tento měsíc náročnější, než jsem vůbec čekala. Kdybych se nesnažila udělat věci co nejdřív už od pololetí, asi bych dopadla jako většina spolužáků, a to že bych měla spoustu "enek". Takhle jsem na tom sice nebyla nijak růžově, ale pořád asi lépe. Ale je to za mnou a dokonce už vím i známky na vysvědčení a uvědomila jsem si, že kvůli tomu, že už to vím, se vlastně budu tenhle týden neskonale nudit, než ten papír dostanu. Kdybych to nevěděla, přežila bych tu nudu snáz. No, ale na druhou stranu jsem uklidněna, že veškerá ta práce navíc, proučené a protvořené noci, ztracená váha i nervy stály za to. (Nikdy by mě nenapadlo, že se rozbrečím při vzpomínce na postel, možnost dlouhého víkendového spánku a jídlo. Jak to přežiju na vysoké?)

Přemýšlím, jestli se s vysvědčením pochlubit už teď... neměla bych, ale nechce se mi pak psát článek jen s jednou větou a dodatkem "já to věděla". Navíc bych na to určitě zapomněla a prozrazovat známky na vysvědčení v půlce prázdnin? Pche.



Slavnostně prohlašuji, že po týdnech modlení, zaříkávání a pořádání čarodějnických i šamanských obřadů po celém světě, s pomocí nejmocnějších a nejbohatších, kteří mi poskytli vrtulníky, jachty v Karibiku, a dokonce pár ostrovů jako úplatky pro učitele a kteří donutili světové vědátory, aby přeskočili desítky let a vynalezli už teď kvůli jedné zoufalé studentce přístroj dělající ze studentů génie pouhým sežráním učebnice... jsem vůbec poprvé na střední škole získala to nenudnější vysvědčení, jaké může být - samé jedničky. (Ano, u tělocviku bude "omluvena", ale ten se přece nepočítá. Muhehe.)
Uf, takový odstavec ale dá zabrat!

Podařilo se mi to a můžu být na sebe pyšná. Na rozdíl od všech těch, co se na testy a umělecké práce vykašlali a budou se muset učit a pracovat na grafických, fotografických a dalších úkolech navíc, já budu mít volno a budu se věnovat (konečně) jen svým věcem. Včetně blogu, samozřejmě. Mám spoustu knih k "recenzování", oživím projekt Propaguji české knihy, zkusím mapovat (nejspíš vtipný nezdar) pokus o aplikaci principu minimalismu (čti: debordelizaci) mého pokoje, možná konečně přijde na nějaké ukázky z mého psaní... Určitě se vzpamatuju. Musím si ale nejdřív odpočinout.

A taky musím napsat omluvu (hlavně tedy Kadet). Moje sliby, že se letos konečně zúčastním literární soutěže New Weird u Sussanah, asi nebudou naplněny. Nevím, jak moc to znáte, ale pro člověka užívajícího si psaní dlouhých promyšlených románů s milionem narážek na to a ono je neskonale těžké napsat povídku. Vyšla jsem ze cviku od dob, kdy jsem jich pár sesmolila, a můžu u toho sedět celé dny a žádná povídka prostě nevznikne. Nic. A když už nápad, tak ne na povídku. Když už nápad možný na povídku, prsty tohle téma prostě psát nechtějí. Takovou nechuť psát příběh jsem snad nikdy ještě nezažila. Vím, že Sikar prohlašuje, že člověk by svá dílka neměl mít rád (ba přímo by je měl nenávidět; viz jeden z bodů v tomto článku na Triumvirátu: Nikdo na vás nečeká), ale je tím myšlena doba až po napsání. Problém je, když svoje dílko nenávidíte během psaní. A já nejsem typ autora, co by chtěl psát něco, co nechce, jen proto, aby měl peníze/vydalo se to/někdo to koupil/píší to všichni/splnil slib. Ano, patří tam i to poslední. Je mi to líto, ale nemůžu takovou hrůzu psát jen proto, že jsem dala slib. Čtyři a půl měsíce během školy pro mě bylo holt moc málo času. Dávám ale druhý slib: příští rok ano, příští ročník se zúčastním. A dostala jsem nápady i do jiných žánrů, takže jestli konečně přijdu na tajemství, jak mám napsat povídku, tak by příští sezóna mohla být i tou mojí. Budou prázdniny, spousta času a předběžné naplánování činností mi ukázalo, že budu mít tak nechutně moc času psát, až to není možné.

K tomu hlavně jsem se chtěla vyjádřit. Možná se stane zázrak a já něco sesmolím tři dny před uzávěrkou (což bych měla smůlu, protože jsem s rodinou na dovolené, kde není internet... byla by to krutá škodolibost zákonů schválnosti), ale berme to tak, že pravděpodobnost je malá a tento ročník budu jen fandit (a promýšlet ještě lepší plán, jak se zbavit konkurence nebo ji převálcovat, muhahaha! (ano, tyhle citoslovce jsem si oblíbila).

To bylo tedy těch "pár" slov. (Rozumějte, opravdu jsem měla v plánu napsat jich jen několik, ale zvrtlo se to. Znáte to.) Ti školou povinní, přežijte poslední týden, ti prací povinní, vám přežití přeji celý rok.

Začalo za oknem pršet. Šťastné znamení, někdo mě asi má rád.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Kadet Kadet | E-mail | 21. června 2014 v 15:32 | Reagovat

Nedá se nic dělat. Znám pár lidí, kteří mají s povídkami problém - já mám zase problém psát něco delšího a často tím fakt strašně trpím.
Hlavní je, že máš školu z krku, zvládla jsi ji na výbornou a teď máš nárok užívat si prázdniny :). To je hlavní! Takže si je užívej.

2 Elenya Elenya | Web | 22. června 2014 v 2:09 | Reagovat

Nejsi sama, kdo má naprosto stejný problém se psaním povídek.... Prostě to nejde, i když nápady jsou, ale já je prostě neumím! Člověk zvyklý psát dlouhé příběhy, do kterých může vrazit sebemenší detail svého momentálního myšlení jen těžce sepíše povídku na A4. Taktéž jsem letos byla pozvána do povídkové soutěže, nakonec jsem dopadla stejně a nezúčastnila se, hanbou bych se ale za to propadla. :-! :-)

Jinak gratuluji k takovým výborným výsledkům, takové známky mohu jenom závidět. :-D Hlavně si nyní užij zasloužený odpočinek a do budoucna přeji mnoho inspirace, múz a nápadů pro blog. ;-)  :-)

3 agrenej agrenej | E-mail | Web | 23. června 2014 v 17:01 | Reagovat

Blahopřeji k tomu nehoráznému výsledku studia a přeji příjemně nudný poslední týden čekání. :-)

Velká škoda, že se nezúčastníš New Weird, byl jsem dost zvědavý, co bys vymyslela, ale třeba to nakonec dopadne jinak a ty něco na poslední chvíli vymyslíš. :-) Já taky, když jsem tvořil do Žoldnérů, tak jsem nebyl schopný napsat jediný nápad. Až k blížící se uzávěrce jsem... vytáhl jednu starou povídku, očistil ji od toho, co jsem považoval za chyby a poslal. :-D

A pokud chceš trochu potrénovat povídky, můžeš zaskočit ke mě a Amii na Dopiš příběh. ;-)

4 Amia Amia | E-mail | Web | 27. června 2014 v 12:40 | Reagovat

Nech to říct mě - Já to věděla.
Viz pár článků zpět, konkrétně u digitální abstrakce :D

Ohledně známek. Ohledně psaní, závidím ti (sakra, já ti závidím snad všechno :-D ) že máš v oblibě psaní románů až tak moc, že neumíéš psát povídky. Já bych taky chtěla dělat miliony narážek na to i ono, zatím mi jdou ale jen povídky, obrazy, arabesky a jiné krátké útvary

5 Amia Amia | Web | 27. června 2014 v 12:41 | Reagovat

Ps: Ano ano, můžeš dopsat příběhy 8-)
Agrenej má velkou pravdu

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama