Já a minimalismus...

21. června 2014 v 10:23 | Siwa |  Slovo za slovem 2014
... po půl roce.

Upřímně se nic nezměnilo. V pokoji stále nepořádek, stále spousta věcí jak hmotných, tak nehmotných v podobě povinností. Ale nechtěla jsem psát článek o tom, jak se cítí půlroční minimalista a jak se jeho život změnil, ale o tom, jak se můj názor na minimalismus změnil za poslední půlrok. A sama si to ujasnit.

Přestala jsem to vidět tak růžově. Nikdy jsem sice nechtěla mít minimalismus jako životní styl, ale nebránila jsem se nad tím přemýšlet. Prý je tenhle směr nyní "v módě" (jsem zjistila včera). No, nevím. Svět ať si obdivuje, co chce, já to vezmu po svém - analyticky a rozvážně.



Samozřejmě má plusy a mínusy a paradoxně tak nějak souhlasím se vším, co si přečtu. Ono to totiž má dvě strany i v jedné záležitosti. Pro někoho plus, pro někoho mínus, někdo se nemůže rozhodnout. Láká mě už nějakou dobu představa, že bych měla jen málo nejdůležitějších věcí, které bych mohla snadno sbalit a bez problémů s tím odejít. Mám spoustu zbytečností, to vím i bez minimalismu. Spoustu věcí s sebou člověk tahá jen proto, aby neměl pocit, že nemá žádnou minulost - věci připomínající dětství, fotky lidí, se kterými se už nevídá, ale chodil s nimi do školy, dárky od toho a tamtoho, které jsou sice k ničemu, ale připomínají city okolí na naši osobu... Neříkám, že jsou takové věci špatné. Jen mě fascinuje, že jsme takoví, my lidi. Musíme mít důkazy o tom, že se něco stalo. Že jsem opravdu chodila s těmihle lidmi do školy, že jsem opravdu měla ráda poníky/panenky/auta/vyberte si. Spoustu věcí zapomínáme a jen tyhle hmotné důkazy nám to zase připomenou. Ale necháváme si i věci, které nám připomínají to špatné.

A v tomhle případě právě nemám ve svém stanovisku jasno. Říkám si, má cenu vzpomínat na všechno špatné, co se mi stalo na škole, co mi kdo řekl a udělal, jak se na mě zatvářil, jak pomlouval? Dokáže to demoralizovat, zničit den i odhodlání. Opravdu to po těch letech stále bolí, má smysl se takhle systematicky ničit?
Na druhou stranu zastávám názor, že by člověk měl mít připomínku, že se stalo něco špatného a on je přesto tady. Vždyť jen s krásnými vzpomínkami by nás jakákoliv rána zničila. Ale se špatnou vzpomínkou nebo věcí jasně vystavenou před očima máme na mysli, že se to dá přežít, že nás to posílilo, že nejsme bohové.

Nehodlám se vzdát všech věcí, všech vzpomínek. Fotky nehodlám vyhodit, menší dárky od bývalých přátel (i od těch, kteří už dávno přátelé nejsou ani ve vzpomínkách) taky ne. Ale ráda bych se zbavila věcí z dětství, které mi k ničemu nejsou a vyvolají akorát pocit, že ano, s tím jsem si hrávala. Bylo by sice hezké své hračky dát svým dětem, ale je na mě ještě brzy o tom přemýšlet a uzpůsobovat tomu život.

Neskonale mě láká minimalismus v architektuře, líbí se mi to. Ráda bych si zařídila minimalistický pokoj (i s vědomím, že spousta těch kusů nábytku je na míru, nebo to nejsou obyčejné kousky). Když ale zatím nemůžu tohle, chtěla bych omezit počet věcí. Zjistit vychytávky, jak skladovat to a ono, abych měla víc místa. Copak můžu stát proti faktu, že čím méně věcí a více prázdných ploch, tím lépe se uklízí? A o to bych měla se svou leností uklízet usilovat.

Budou prázdniny a já se rozhodla, že se do toho dám. Prohrabu věci, zjistím, co můžu vyhodit, co můžu dát pryč... (pomyšlení, že se zbavím knih, je příšerné, ale opravdu ty dětské knížky už číst nebudu. A pokud bych chtěla, zvykla jsem si na knihovny a vyhovují mi. Navíc se staré knihy dají často sehnat za pár korun, kdybych chtěla mít znovu knihu doma. Knihy z dětství ve mně nevyvolávají moc vzpomínek. Je to další kniha. Četla jsem jich tolik, že si stěží můžu vybavit jiné věci než příběh a to, jestli se mi líbila, nebo ne.) A pokud bych tedy našla něco, co můžu předat, chci to prostě udělat. Ne to dát na stranu a říct: Někdy to někam odnesu. Samozřejmě nebudu jednat ihned, nejdřív to nastřádám a zjistím, kam. Ale hodlám to udělat brzy po tom. Už takhle jsem vyřadila nějaké knihy, před několika měsíci! A stále leží vedle gauče a čekají, jestli udělám, co jsem jim přísahala.

Z něčeho může být menší přivýdělek, což se vždy hodí. A hlavně, až se budeme zase stěhovat (a já doufám, že ano, do lepšího), nebudu potřebovat tolik krabic. A budu mít třeba jasno, co je pro mě z těch věcí opravdu důležité, bude snadné je najít, kdyby se náhodou něco stalo, třeba hořel dům. V tuhle chvíli vůbec nevím, co bych popadla, kdyby hořelo. Co bych ze svých věcí zachránila. Momentálně bych otevřela okno a vyhazovala z něj co nejvíc věcí, dokud by mi plameny neolizovaly kůži. Teprve pak bych asi vyskočila za věcmi. Říká se, že spisovatelé by při požáru popadli své autorské deníky a hotovo. To je pro ně nejcennější. Malíř by popadl co? Skicák s geniálními nápady, povedená dílka, svůj nejcennější obraz? Co by vzala moje technická část? Počítač se spoustou dat a informací ze spousty let nebo přinejmenším externí disk se všemi daty. Co by vzala kytaristka? Kytaru a noty! Čtenářka? Nejmilejší knihy.

Nemám priority, nemám v tom jasno. A než bych našla vše, co bych potřebovala, uhořela bych.

Minimalismus v životě má určitě svou atraktivitu, ale není pro každého. Minimalismus v architektuře a bytovém designu je podle mě krásný. Minimalismus v materiálních věcech? Podle mého aspoň užitečný, jen se to nesmí přehánět. Kdo chce, ať si vlastní jen deset věcí potřebných k životu. Já nechci mít jen pár věcí. Jen nechci mít zbytečné věci a věci, které mi nezpůsobují radost, které považuji akorát za žrouty místa. Myslím si, že minimalismus ve zdravé míře je něco pro mě, jen se k tomu musím dokopat a nějak si to v životě uspořádat. Myslím si, že cesta za ideálním pokojem bude těžká a určitě plná neúspěchů. Nebudu se s nimi tajit. Copak se člověk nebaví při trapasech druhých?

Psaní dlouhých článků se nevzdám, nejspíš k vaší smůle. Jsou to jediné záznamy takových mých názorů, plánů a rozhodnutí, které mám a které mi pomáhají se rozpomenout po měsících zdárného zapomínání cílů. Pomáhají mi přijít znovu na to "proč".
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Kadet Kadet | E-mail | 21. června 2014 v 14:35 | Reagovat

Já jsem právě douklízela a zase jsem vyházela tunu věcí a stejně - stejně tu mám pořád tak nějak málo skladovacího místa. Ale hned je mi líp.
A máš pravdu, špatné vzpomínky pryč, ty ostatní jen ať zůstanou. Já upomínky na to špatné nepotřebuju, já je mám před sebou skoro každý den, takže nějaké předměty mě fakt nezajímají.
A co bych zachránila? Určitě techniku, exterák, moji vzácnou sbírku Johna Cartera a pak podle času. Fajn je, že ty důležité věci mám přehledně a u sebe a vím, co kde mám, takže by to takový problém nebyl.

2 Elenya Elenya | Web | 22. června 2014 v 2:17 | Reagovat

Sama z vlastní zkušenosti vím, že vzpomínat na věci minulé se dosti nevyplácí a rádo se to vymstívá, ale...je tam to ale...svým způsobem ty špatné vzpomínky posilnily mou osobu a nebýt jich, nejsem v dnešní době tam, kde jsem a nemám se tak dobře,takže zlé je někdy k něčemu dobré. :-) ;-)

3 agrenej agrenej | E-mail | Web | 23. června 2014 v 17:12 | Reagovat

Jo, minimalismus nemusí být vůbec špatný směr (samozřejmě všeho moc škodí :-D ). Sám si občas říkám, že bych klidně spoustu věcí dal pryč, aby pokoj nebyl takový... přeplácaný. Ale mám dojem, že už jsem u tvého minulého článku o minimalismu psal, že v momentě, kdy ve svém pokoji udělám prázdné místo, objeví se někdo, kdo by ho chtěl zaplnit. :-D Takže radši zůstanu nespokojen s tím, že mám všude své věci. :-D

4 Veri Veri | Web | 25. června 2014 v 21:20 | Reagovat

On je ten minimalismus v jakýmkoliv oboru ,,in" už nějakou tu dobu, u nás se snad ani jiného než minimalismus v současnosti nedělá. Dřív jsem se divila, co na tom všichni vidí. Ted, postupem času zjišťuji, že v něm nacházím velké zalíbení nejen v módě a v některých odstavcích mi mluvíš z duše. Třeba ten interiér, kdybych měla možnost překopat pokoj, tak by byl v rustikálním, minimalistickém stylu v hřejivé barvě s rafinovanými úložnými prostory, bez nějakých zbytečností, na které jen sedá prach.:-)

5 Amia Amia | E-mail | Web | 27. června 2014 v 12:47 | Reagovat

Dlouhé články piš klidně dál, jak to vyjde tak to vyjde. Navíc, tvoje články mají myslím ideální délku, prostě pro čtenáře blogu je ideál kolem 1 strany wordové A4 :-)

Taky se pomalu ale jistě zbavuju skutečně zbytečných věcí, kromě těch zařazených do čistě vzpomínkových. I tak, z celé složky dětských kreseb a papírků mám schované tři atd.
V architektuře se mi minimalismus nelíbí. Baroko a renesanci prosím :-)

6 Siwa Siwa | Web | 27. června 2014 v 17:17 | Reagovat

[1]: Můžu jen závidět, že víš, co bys vzala. :-)

[2]: Amen.

[3]: Jo, to jsi psal. A má to logiku. Kvůli tobě přemýšlím, jestli od toho radikálního uklízení neupustit. :D

[4]: Jo. Lepší utírat rovnou plochu než pořád odsouvat zaprášené sošky, které zbavit prachu lze jen ponořením do vody. :-D

[5]: Taky se teď nějak krotím, abych nepsala dál a článek ukončila. Nebo aspoň nerozvíjela všechno až k pravěku. :-D

Obrázky apod. nemám srdce vyhodit. Jsem "umělkyně", to je masochismus vyhazovat svá dílka z prvního stupně. :D Právě na ně musím vymyslet nějaká geniální skladovací trik... a hlavně nějaké místo, kde mi nebudou překážet ani se ničit.
Já zase baroko jako architekturu nemám moc ráda. V malbě ještě jo, v sochařství rozhodně. V architektuře neskonale miluju gotiku, ale zase na druhou stranu gotická malba, na to se nedá koukat (přehnaně řečeno, jinak se mi často líbí všechno, vždycky si něco najdu). Asi jsem to měla v článku napsat lépe - minimalismus v interiéru, nebo tak nějak. Minimalistické budovy... taky mají něco do sebe, ale spíš než jako domy mi to připomíná krabice. Nevím, no. :-)

7 agrenej agrenej | E-mail | Web | 28. června 2014 v 16:46 | Reagovat

[6]: Tak klidně se do něj pusť, ale nejprve si udělej pořádek v tom, aby ti to tam nikdo nezaneřádil. :-D

8 mujmaly-tajnysvet mujmaly-tajnysvet | Web | 2. července 2014 v 11:35 | Reagovat

Uklízím stále a bez výsledku :-D no v minimalismu bych asi moc dlouho nezvládla žít

9 Anet Anet | Web | 2. července 2014 v 13:42 | Reagovat

Mně by minimalisticky zařízený pokoj velmi vyhovoval, hlavně proto, že bych měla větší motivaci uklízet, né že bych byla nějaký extra bordelář, ale občas nechám věci tak jak mi odpadnou od ruk ;-) Líbí se mi prostory či stavby opravdu jednoduše provedené, bez zbytečností, jen podpořené nějakou výraznější barvou, člověk tak může zachytit ten minimalistický efekt.....

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama