Červenec 2014

Jsem nepoučitelná, já vím

31. července 2014 v 17:44 | Siwa |  Slovo za slovem 2014
Tento blog by za chvíli mohl být jen sbírkou článků omlouvajících autorku za lenost. Hanba! Ale uznejte, že by to bylo originální téma.

Ale ne, nehodlám změnit téma blogu. Jen jsem se rozhodla přidat další aspekt, který se objevil v mém životě - a to počítače, hry a technika vůbec. Když jsem se podívala na minulý vzhled blogu, neměla jsem pražádnou chuť do toho uměleckého prostředí plácat techniku. Z nudy jsem zkusila nějaký koncept, jak by blog mohl vypadat. Technika - modrá a bílá barva. To mi trochu snížilo odhodlání, ale když jsem si k té modré přidala "svou" oranžovou, byla jsem nadšená. A stále jsem. Upřímně mi začínalo lézt na nervy, že blog v základu obsahoval jen kombinaci dvou barev - černá a oranžová. Dlouho jsem chtěla třetí barvu, ale netušila jsem jakou. Teď je to vyřešeno.
(Tvořením záhlaví jsem se vyloženě bavila. Umění/technika, pravá/levá hemisféra, hledání nějakého jasného a jednoduchého znaku pro počítačové hry (Pacman, hehe)... No zábava. Ale asi je vidět, že jsem si víc vyhrála s uměleckou polovinou. (Jak by taky ne, že?) Celou proměnu bílých fleků napravo spatří jen ti s rozlišením monitoru 1920x1080px (jestli si to pamatuju dobře) nebo ti, co si stránku zmenší, ale asi to pak nebude moc patrné. Amio, doufám, že jsem ti udělala radost, že tentokrát netrpíš úzkým designem, ale že naopak vidíš něco víc. *pyšně vrtí ocasem a chce sladkost*)

Někteří jste si možná všimli i jiného citátu. Mám ho pověšený na nástěnce v pokoji, ale na blog jsem ho nepoužila. A zajímalo mě proč, když to vystihuje můj život možná víc než ten druhý. K designu se hodil více. Přímo za tuhle citaci vděčím Karlovi Jechovi, tanečníkovi, kterého jsem dlouho podporovala a jehož blog už na blog.cz nenajdete (splnil blogové komunitě podle jejího mluvčího přání a odešel (trpkosti v tomhle sdělení si nevšímejte)). Tenhle citát by jeho životní cestu určitě vystihl nejvíc. Bohužel už moc nevím, jak si vede teď, ale nepochybuju, že i když možná změnil cíle, stále je má a stále mu cesta za nimi stojí za absolvování.
Druhý citát, který tu byl tak dlouho: "Nejmocnější je ten člověk, který ovládl sám sebe." od Lucia Annaea Senecy, je také moje srdcovka, ale asi bude mít nějaké méně výrazné místo, pokud vůbec nějaké (v tuto chvíli). Moje sny rozhodně nejsou snadné na splnění. Až si někdy myslím, jestli nejsem blázen, když se podívám na svou plánovanou cestu. Možná někdy napíšu víc v jiném článku. Ale vím, že mi moje sny za splnění stojí. A to je to hlavní.

Jako u všech nových vzhledů, i u tohohle doufám, že mě nakopne k větší aktivitě. Ale čím více práce, zálib, cílů, povinností, tím méně mám času i chuti se prezentovat na blogu. Uvidí se, jestli je to pomalá příprava na konec, nebo je to jen (dlouhé) stagnující období. Držte mi palce. Chci se vrátit. A modlím se, abych blogování ve svém životě neshledala zbytečným.

Zajímala by vás vůbec cesta umělkyně na technickou školu a její snaha se tam udržet zuby nehty a něčeho v životě dosáhnout a splnit si sny?

Debordelizace II.

26. července 2014 v 11:10 | Siwa |  Slovo za slovem 2014
Na další krok debordelizace jsem se vrhla po tom, co jsem byla vzhůru celý den, noc a ještě kousek dne. Aneb znovu se mi potvrdila zvýšená hyperaktivita ruku v ruce s nedostatkem spánku.


Debordelizace I.

23. července 2014 v 11:03 | Siwa |  Slovo za slovem 2014
Jestli si chci aspoň trochu osvojit minimalismus, asi nejlepší je začít úpravou prostředí. Takže důkladný úklid (neboli debordelizace).


Já a Revolta

6. července 2014 v 22:12 | Siwa |  Slovo za slovem 2014
Dlouho jsem se rozhodovala, jestli vůbec o něčem takovém psát. Ale jestli vynechám názory na věci kolem sebe, co sem pak dávat? Jen obrázky? Blog není portfolio. Takže jdu do toho. Jdu psát o věcech, které mám ráda nebo se k nim chci prostě a jednoduše vyjádřit. Alespoň se mí pravidelní čtenáři o mně dozvědí víc.