Debordelizace I.

23. července 2014 v 11:03 | Siwa |  Slovo za slovem 2014
Jestli si chci aspoň trochu osvojit minimalismus, asi nejlepší je začít úpravou prostředí. Takže důkladný úklid (neboli debordelizace).


Obecně se doporučuje začít s nábytkem. Přemístit, vyhodit nadbytečný, nechat jen ten opravdu nezbytný apod. Já už nějakou chvíli chtěla dát skříně do jedné linie podél stěny, aby to mělo nějakou celistvost. Tak jsem se jednoho dne konečně rozhodla to udělat. Začala jsem, oblečena nalehko, plná odhodlání a vyzbrojena metrem, který jsem nakonec použila jen proto, abych se začala stresovat, že to všechno stěhuju zbytečně, protože mi to kvůli pár centimetrům nevyjde a budu muset o těch pár centimetrů posunout jednu příšerně těžkou a hlavně plnou věcí.
Vyházela jsem všechno ze skříní a vrhla se do přesouvání. Nebýt toho, že obecně máme v nohou větší sílu než v rukou (a já díky taekwondu obzvlášť), asi bych se skříněmi nehnula. (Nesnažte si představit, jak jsem stehny posouvala skříně.)
Asi půl hodiny jsem se mordovala s jednou menší, která byla daná na druhé, stejně velké, takže spolu tvořily jednu vysokou. Chtěla jsem ji dostat dolů a dát vedle té druhé. I když zbavena dokonce i poliček, byla těžká jak kráva. To se jinak napsat nedá. Ale jsem na sebe pyšná. Dostala jsem ji dolů. Byly to horké chvilky a čekala jsem, že si něco udělám (pustím si ji na nohu/dostanu kýlu/zničím si páteř...), ale je dole, neporušená, stejně jako já.
Měla jsem štěstí. Když jsem sunula napůl prosklenou skříň mezi dvě pevné a čekala, že to nevyjde, zasunula se tam přesně.

Byla jsem v tu chvíli spokojenost sama. Stačilo se ale otočit a spatřit tu spoušť obsahu skříní po pokoji. Řekla jsem si, že minimalista by mě v tu chvíli zabil. Nebo bych spíš zabila já jeho. Dostal by infarkt už ve dveřích. Tam jsem si uvědomila, že mám opravdu nechutně moc věcí, které nepotřebuju/nepoužívám/nechci...

Nastal úklid stylu "naházím všechno zpátky bez ladu a skladu, když se tomu nebude chtít, tak to tam narvu, a uklidím to jindy - dnes jsem udělala ažaž".

Vypadá to hrozně, ale z linie skříní mám uklidňující pocit. Ještě jsou naschvál seřazené od největší po nejmenší, a až bude i to uvnitř nich uklizené (většina z nich jsou otevřené, takže je jejich vnitřek nádherně vidět), bude to ještě lepší. Vždycky jsem aspoň jednou do měsíce přestěhovala pokoj, ale tady nemám tolik možností, takže to zůstalo stejné spoustu měsíců. Jsem ráda, že jsem našla možnost, jak přestat abstinovat a nechat se zaplavit dobrým pocitem z přestěhování nábytku na vlastní pěst a z nového uskupení nábytku. A z udělání prvního kroku k uklizenému, rádoby minimalistickému pokoji.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 agrenej agrenej | E-mail | Web | 25. července 2014 v 19:14 | Reagovat

Blahopřeji k prvnímu kroku. :-) Snad i druhý přinese silný pocit uspokojení. :-)

2 Amia Amia | Web | 1. srpna 2014 v 0:25 | Reagovat

Jakmile bych ty věci naházela zpět, opět by tam zůstaly. Ovšem to posunování stehny si dovedu docela dobře představit :-P

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama