Počátky Šíleného plánu

4. října 2014 v 17:26 | Siwa |  Slovo za slovem 2014
Někdy v minulých článcích jsem se nejspíš v závislosti na novém designu blogu zmínila o své zálibě v technice a počítačích a o jakémsi šíleném plánu. A slíbila jsem, že o tom napíšu víc. Že budu podávat reporty ze své cesty za velkým cílem. Tak tedy zavzpomínám, jak jsem k tomu přišla.

Kdo si o mně někdy pomyslel, že jsem šílená, tímto článkem to oficiálně potvrzuji.


Jsem vlastně umělkyně. Sice stále studující, ale už od dětství mě to táhlo k malbě, kresbě, grafice. Už jako malá jsem od oka překreslovala obrázky z časopisu o pěti čarodějkách, který určitě holky mého věku budou znát. Udělala jsem toho desítky, možná stovky. Chodila jsem na výtvarné kroužky, v obou školách bylo všem jasné, že až budu velká, budu malovat nebo jinak tvořit. Celou dobu jsem chtěla dělat módní návrhářku, pořád jsem vymýšlela, jak ty svoje postavičky kreslit ještě lépe a jak se kreslí oblečení. To vše až do devítky, kdy jsem (díky sestře s mamkou) se rozhodla jít na grafiku. Byl to v té době jistější led.
Vzali mě na školu, která se věnuje všemu možnému - od malby a kresby zátiší i figur, přes modelování, fotografování, dějiny umění, grafické techniky (jako je litografie, hlubotisk, sítotisk apod.), až po počítačovou grafiku a grafický design. Člověk odsud může prakticky kamkoliv, měl za ty roky čas si to rozmyslet.

Spolužáci míří na UMPRUM, Akademii, do Brna, Plzně, Ústí... Chtějí být malíři, počítačovými i tradičními grafiky, sochaři, ilustrátory i restaurátory. Jedna slečna překvapila přáním jít na lékařskou vysokou. A já už loni znejistila profesory plánem jít na ČVUT a odrovnala je reakcí na otázku: "A na co, architekturu? Nebo tam je nějaká grafika taky?", kdy jsem odpověděla, že na fakultu Informačních technologií, kde je sice webová grafika, ale to je asi tak to poslední, co bych z těch oborů tam chtěla dělat. Pak jsem s labužnickým výrazem vychrlila slova jako "software", "programy", "kódování" a "programování", "operační systémy" apod., aby to mělo ten pravý účinek.

A teď se doma učím "gympláckou" matematiku, abych mohla udělat Scio testy s požadovaným minimálním percentilem, aby mě vzali. Pokud to nevyjde, mám ještě šanci jít na přijímací testy ve škole. Ale i když prý už umím tak třetinu, jsem vystresovaná až běda. Do toho maturita a nejen to... Bude to náročný rok, to vím už teď.

Pořád se modlím, aby to nebyla jen dlouhotrvající euforie, ale skutečné chtění. Na druhou stranu si neumím sama sebe představit jako grafičku. Prostě ne. Představa té práce mě nenaplňuje ani teď, kdy má člověk o práci ještě ideály a vše vypadá lépe než ve skutečnosti. Neláká mě to. Tak snad je to správné rozhodnutí.

Vzpomínky na to, jak jsem k tomuhle nápadu přišla, mě doteď nepřestávají tak trochu udivovat. Mám pocit, jako by mě nikdy nepotkalo nic plynule. Všechno jako by mi padalo do klína. Stačilo se rozhodnout trochu jinak, trochu jindy, a vše by bylo fuč. Buď mám štěstí, nebo si umím štěstí najít ve všem. Aneb ať mi profesor na psychologii netvrdí, že pesimista se nemůže stát optimistou. Já jsem živý důkaz, že to možné je.

Má to jasné fáze:
- "concept art"
Chtěla jsem dělat koncepty her, tzv. "concept art" nebo "game art" apod. (Znáte to, projíždíte videa, máte oblíbené umělce, to vás odkáže někam jinam, to zase jinam, zaujme vás to, hledáte, najdete, pochopíte, propadnete tomu a od té doby se odvíjí jiný příběh.)
Hledala jsem vysoké tady u nás, nic jsem nenašla, ale našla jsem jednu úžasnou v cizině, na kterou bych potřebovala dost peněz.
Následovalo uvědomění si, že stejně nemám odvahu studovat hned po maturitě v cizině, ale taky mávnutí rukou, že se to za těch několik let může změnit - jak bych ale strávila ten čas?
- programátořina
Chtěla jsem vysokou, vždyť je to tu u nás zdarma, tak proč toho nevyužít? Přišlo období přemýšlení, čtení náborových letáků na stole před ředitelnou a hledání na internetu. Měla jsem jasno.
Proč nevyužít toho, že chápu počítače, a nejít na nějakou takovou školu? V letácích psali, že IT je jedna z nejlépe placených oblastí a pořád se tvrdí, že počítače jsou prostě budoucnost. To by mi přece mohlo vydělat na tu školu v cizině! A nebylo by úžasné nejenom dělat umělecké koncepty her, ale taky chápat, jak programování funguje? Navíc, všechny tyhle technické školy se dušují, že potřebují a hlavně chtějí víc holek. ČVUT pořádá akce, kde přesvědčuje dívky, aby se nebály techniky a nenechaly si nacpat do hlavy, že "se takovéhle povolání pro děvče nehodí". I hledání jinde mě přesvědčilo, že ženy jsou v těchhle oborech vítány. (Vlastně... i kdyby nebyly, neodradilo by mě to od toho, co chci dělat, ale rozhodně potěší a usnadní situaci, když vám okolí nehází klacky pod nohy.)
Rozhodnutí padlo a následoval sešup - podmínky pro přijetí na školu, smíření se s nutností zkusit Scio testy a s tím, že se budu muset ani ne za rok naučit to, co se na gymplu učí kdovíkolik let. Pomoc učitelů na škole? Neexistuje. Matematika ty první dva roky povinná představovala jen hlubší nahlédnutí do jednotlivých oblastí probíraných v devítce.

Takže momentální situace je, že se učím matematiku v těch málo volných chvílích, stresuju se a zároveň se nehorázně těším do úplně jiného prostředí. Momentálně: na intru samé holky (kromě domovníka), na škole kluci v radikální menšině, doma samé holky kromě kocoura, který vlastně už po kastraci žádný kocour není. V budoucnu: v radikální menšině obklopená stovkami kluků jen v ročníku. *muhehe* Jo, těším se.

Plán rozhodně neskončí nástupem na školu. Ani případným ukončením vysoké. Plán bude celý život. Jdu na tenký led. Programování. Software. A později možná hry, pokud mě neokouzlí něco jiného. Necítím žádný vztek, že jsem na téhle škole byla zbytečně - nebyla. Spojení umělecké střední a vysoké počítačové je podle mě geniální souhra náhod (?).

A tady na blogu o té své cestě chci začít psát. Jako terapii v obdobích strachu a depresí. Jako podporu pro ty, kteří si myslí, že výběr střední školy je omezuje ve výběru vysokých - ne, jen vám to situaci ztěžuje, ale neznemožňuje. Hodlám to dokázat.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Kadet Kadet | E-mail | Web | 5. října 2014 v 13:24 | Reagovat

Na dějáku máme kluky ze stavebek. A jak jim to jde. Myslím, že když všechno doženeš (a dá se to, jak si myslíš, že se studenti učej na maturity z matiky? Taky poslední rok :D) tak pro tebe nebude problém se na školu dostat. Ale je to tak, dostání se na školu je teprve první krok. V prváku je potom to síto a zabijárna, kde to povyrážej. Takže je pak důležitý tam vydržet. Ale u tebe se nebojím, že bys to nezvládala.
Vybrala sis zajímavý obor, o tom žádná. Když umění s programováním nakombinuješ, může z tebe být fakt cokoliv. A bude to zajímavý.
Go for it. 8-)

2 Skitty2 Skitty2 | E-mail | Web | 7. října 2014 v 21:28 | Reagovat

Strašně ti přeju tuhle cestu.. snad ti to tedy vyjde. :)

3 agrenej agrenej | E-mail | Web | 8. října 2014 v 14:09 | Reagovat

Velmi zajímavá cesta kupředu. :-) Rozhodně ti budu držet palce a rád si přečtu nějaké tvé budoucí postřehy. :-) Řekl bych, že blog, jakožto terapeutický prostředek může být opravdu užitečný, obzvlášť v takovém případě. :-) Tak směle do toho a půl je hotovo. ;-)

4 Siwa Siwa | Web | 11. října 2014 v 20:09 | Reagovat

[1]:, [2]:, [3]: Děkuji za podporu, mí věrní. :)

5 Amia Amia | Web | 20. října 2014 v 22:16 | Reagovat

Pěkně ty. Jdi do toho a nenech se odtradit.

6 Jan Hofírek Jan Hofírek | E-mail | Web | 24. října 2014 v 7:24 | Reagovat

Zdravím, je to pěkné čtení, malování... jsem rád, že jsem "Tě" objevil.
Mým "koníčkem" je něco podobného, tedy spíše úplně nepodobného, prostě... tajemná zákoutí naší mateřštiny. Zdolávat ty vyzývavé vrcholy jazyka, padat do bažin kýčovitosti a znovu se škrábat ven, s "nadějí" na nový pád, který už ale třeba nebude tak prudký, ale o malinko bezbolestnější...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama