NaNoWriMo | 3 | Verdikt a ohlédnutí zpět

1. prosince 2014 v 0:36 | Siwa |  Psaní o psaní

Nebudu dlouho napínat. Kdo četl články o NaNoWriMo předtím, ví, že jsem slibovala, že budu ráda i za to, kdybych to nedopsala. Že to nejspíš nezvládnu, ale že mi to aspoň vrátilo chuť k psaní a tak dále a tak dále.

No, tak i přes všechny pesimistické představy jsem to zvládla.


Omlouvám se předem za případné nesmyslné věty nebo strohé podávání informací, ale jsem tak "vyšťavená", jako jsem nebyla ani po celé noci strávené nad opravami svého hlavního příběhu. Za neděli, tedy poslední den, jsem - počítáno od půlnoci - napsala přes jedenáct tisíc slov. (Kdo chce důkaz, tady je moje statistika.) Byla jsem totiž ještě v pátek daleko za průměrem, měla jsem něco přes třicet tři a půl tisíce slov a měla jsem mít přes čtyřicet šest a půl. Připadalo mi to nemožné splnit, ale stejně jsem si řekla, že budu psát celý víkend. Což jsem taky udělala. A takové nervy, jaké jsem zažila dnes... vlastně už včera, to byl horší stres než před zkoušením z angličtiny. Tak to dopadá, když sice víte, že by vám prohra moc nevadila, ale stejně v sobě objevíte toho soutěživého prevíta, který vás nutí obětovat cokoliv, abyste to zvládli. Až jsem sama ze sebe měla strach, jak jsem byla odhodlaná to splnit.

Ale abych se tedy ohlédla zpět. Moc jsem neinformovala v průběhu, jen dvěma články, proto si to neodpustím.

První den jsem ztratila psaním úplně jiného příběhu, který jsem pak zahodila a pustila se do již z části vymyšleného - kyberpunku. Nechtěla jsem "podvádět", ten první příběh jsem nepočítala. V NaNoWriMu zadáte novelu, kterou píšete, a pak jen přidáváte napsané znaky. Nechtěla jsem mít v NaNoWriMu více znaků, než ve skutečném příběhu. (A jak by se mi ta tisícovka slov teď hodila.)

Na kyberpunk jsem absolutně neměla náladu, ale jela jsem podle kdysi vymyšleného plánu a šlo to. Jakmile skončily poznámky, bylo to horší a po několika dnech a týdnech se z toho stal úplný chaos. Jedna scéna za druhou, ale posloupnost žádná, jedna polovina tady, druhá tam, jak mě to zrovna napadlo. Revize budou příšerné! Je to doslova prasárna, jinak se to označit nedá.

Blížil se konec. V sobotu jsem už opravdu nevěděla co. Už dlouho jsem měla pocit, že jsem narazila. Že jsem napsala už všechno hlavní a že ty vedlejší věci a linie přijdou až s úpravami a pořádným promyšlením, na které nebyl čas. NaNoWriMo je o kvantitě. O napsaných slovech, ne o dokonalých větách, smysluplných situacích a promyšlených spojitostech. Bohužel. Takže jsem musela psát dál. Psala jsem blbosti. Přemýšlela jsem o druhé knize, kde bych svůj kyberpunk, odehrávající se v jediné zemi, rozšířila i mezi ostatní a poukázala tak i na nějaké záležitosti v celosvětovém měřítku, ale tu knihu jsem si chtěla nechat na jindy. Hm, nenechala. Tíseň mě dohnala k tomu, najet na další stránku dokumentu a zoufale napsat: "2. kniha". Spustila jsem další vodopád nápadů a psala a psala. Víceméně jsem celé dva dny psala druhou knihu, respektive druhou část jedné knihy. Mám to nějak v oblibě.

A čtvrt hodiny před půlnocí, koncem měsíce padesáti tisíců slov, jsem shlédla ve Wordu na počitadlo a zjistila, že jsem to dala. Že jsem se přehoupla přes padesát tisíc slov. Dopsala jsem větu a dala ruce pryč. Není zakázáno pokračovat, ale věřte mi, že jsem toho už měla plné zuby.

Jsem ráda, že to mám za sebou. A že až teď budu zase psát, bude to proto, že chci. A bude jedno, kolik toho napíšu. Bude jedno, kolik toho budu mít na konci měsíce. Nebudu se hnát za oranžovými kolečky s oceněním za určitý počet slov. Nebudu kašlat na ostatní věci kvůli psaní. Jo, další stres bude pryč. Ale stál za to. Mohla jsem se na to vykašlat, ale já v tomhle období opravdu potřebovala něco, co se mi skutečně podaří. A to se mi splnilo.

Teď jen přemýšlím, jakou odměnu si dát za takovouhle šílenost, které se masochisticky rozhodně hodlám zúčastnit i příští rok.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Kadet Kadet | E-mail | Web | 1. prosince 2014 v 9:42 | Reagovat

Woah :D Mě by kleplo, obzvlášť teď, kdy nemám čas totálně na nic. Ještě se nutit do psaní, to tak. Kdybych byla člověk, co nepíše, asi by to za to stálo. Ale já píšu vlastně furt něco :D
Ale jsi dobrá, že jsi to zvládla :D Wow.

2 Siwa Siwa | Web | 1. prosince 2014 v 11:43 | Reagovat

[1]: Musím říct, že i když budu příští rok psát a žádný blok mít nebudu, stejně do toho půjdu. Je to zvláštní šílenství, na kterém si po prvním roce buď vytvoříš závislost, nebo ho začneš nenávidět. Já tomu propadla. Nedá se ten pocit popsat. Opravdu člověk celý měsíc nevidí nic než číslovku 50 000 a neřeší na příběhu nic než jen rychlé psaní. Hon na slova, tak by se to dalo popsat. :-D Šílenost, ale jsem ráda, že tu zkušenost mám. Doporučuju to opravdu příště zkusit. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama