Jsem FIT!

5. července 2015 v 11:52 | Siwa |  FIT ČVUT
Ne, toto nebude článek o tom, že jsem změnila jídelníček a že jsem se rozhodla sportovat, abych byla fit. Tohle bude článek o tom, jak jsem FIT. "Buď FIT" je totiž náborové motto Fakulty informačních technologií na Českém vysokém učení technickém, více známém jako [čé-vé-ú-té]. Na univerzitě, o kterou jsem se už od ledna aktivně snažila. A v minulém článku jsem psala, že jsem se nakonec na vysokou dostala. Takže... jsem FIT. Před pár dny jsem byla na zápisu a je to definitivní.

Upozornění: Hodlám napsat velice naivní a natěšený text o tom, co očekávám. A těším se, až si to po týdnu/měsíci/půlroce přečtu a budu se smát, jak málo jsem věděla. Sama jsem hledala jako divá, četla každou zmínku o té škole, o prvním i posledním semestru... předměty, které mě čekají, už znám skoro nazpaměť. Ale myslím si, že nikdy toho není dost. Každý se na to dívá jinak, každý zmíní něco jiného. A i když teď nic hodnotného pro další uchazeče nezmíním, bude zajímavé si to přečíst později a vše uvést na pravou míru.


Těším se. Je mi jasné, že tu školu budu už po týdnu proklínat a že budu chtít, aby mě nikdy nevzali, ale taky věřím, že to bude prostá sinusoida. Jednou nahoře, jednou dole, jako ve všem. Bude to těžké, ale cítím, že to bude to, co chci opravdu dělat. (Navíc, která by se netěšila na školu plnou kluků, že?)

Ano, přiznávám, že to zatím vidím růžově. I když vím, že tak to nebude, nějaká moje malá část pořád doufá v to, že mi to na škole půjde, že se mi podaří prospěchové stipendium, že nebudu muset žádný předmět opakovat, že prostě všechno vyjde, že učení budu zvládat, že budu mít čas i na vlastní záležitosti... Kdo by v to v skrytu nedoufal? Mám z toho přijetí pořád neskutečnou radost. Doháním matematiku, aby začátek semestru nebyl zase tak příšerný, koukám se na základy programování... prostě se připravím. Opravdu. Možná prázdniny utečou tak rychle, že na konci zjistím, že jsem se nenaučila nic nového, ale možná mě cíl, který skutečně chci, donutí na sobě pracovat.

Znáte takový ten pocit, když se na něco neskutečně těšíte, a zároveň se toho příšerně děsíte? Vůbec raději nechci vědět, jak bude vypadal první den. Co mě ale uklidňuje, je fakt, že nebudu jediná, kdo nebude nic tušit. Ale vím, že budu jedna z mála, která přichází z naprosto odlišné školy. A ten rozdíl v učení a vůbec i v organizaci mě trochu děsí. Na střední jsem zlenivěla, přestala se tolik učit. Pokud bych v tom pokračovala, škola mi po prvním semestru zamává a já budu muset zkusit nějakou grafickou... Ne, s tímhle na paměti tu školu zvládnu. (Nechápejte mě špatně, grafika mě pořád baví, ale neumím si představit, že bych v tom odvětví pracovala.)

Tak mi držte palce, abych to zvládla - jinak to budete vy, kdo tu bude číst ty články plné nadávek, zoufalství a internetových slz.

*bere si počítač s informacemi o studiu a černý mrak přivázaný k uším a odchází si ukousat nehty do rohu pokoje*
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Atris M. Atris M. | E-mail | Web | 6. července 2015 v 21:57 | Reagovat

Tak hodně štěstí! :)

(Něco mi nicméně říká, že nějaké ty články "plné" nadávek tu budou i v případě, že to zvládneš v naprosté pohodě. x))

2 Amia Amia | Web | 8. července 2015 v 1:04 | Reagovat

Určitě to zvládneš, o tohle strach vůbec nemám. Vlastně se nebojím kvůli ničemu. Jen tu sedím a usmívám se, protože jsem moc ráda, že ses dostala kam jsi chtěla. A hlavně že víš, že to je ono :-)

3 agrenej agrenej | E-mail | Web | 18. července 2015 v 17:12 | Reagovat

Palce ti rozhodně všichni držíme. :-) Já věřím, že se brzy dostaví nějaké ty úspěchy! :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama