3. pozitivní týden

6. listopadu 2016 v 21:02 | Siw |  Slovo za slovem 2016
44. týden / 2016

Přiznám se, že jsem většinu dnů psala značně zpětně. Ty detaily, o kterých chci psát a ukázat, že každý den má minimálně jednu maličkost, která může zlepšit celý den, tímhle způsobem bohužel nejspíš zapomínám, ale příští týden snad budu pečlivější.


Pondělí

Další pravidelná hodina s T.P. Pilně jsme se učili a určitě mnoho naučili.

V noci jsem pracovala na programovací úloze do školy. Suma sumárum - strávila jsem nad tím sedm hodin, ale nakonec jsem po nahrání na školní "progtest" (web, kam se úlohy nahrávají a kde se automaticky kontrolují a bodují) dostala krásný plný počet bodů. Zápis by vlastně měl patřit do úterka, protože spát jsem šla asi v pět ráno.

Úterý

Nechala jsem jeden předmět být, na základě "terapeutického" posezení s T.P. minulé úterý. Dnes byl první den, kdy jsem se daným předmětem nestresovala a musím říct, že to byl skvělý pocit. Dokonce tak dobrý, že se mi konečně podařil kvíz (který dostáváme na začátku každé hodiny jiného předmětu), poprvé za celých pět týdnů ve škole.

Pro nové příchozí může být novinkou, že mám ráda bojové umění. Mj. se věnuju "mugisul", což je korejské bojové umění se zbraněmi, konkrétně je můj obor "bongsul" - boj s tyčí. Přeci jen už je to ale nějaká doba, co jsem složila zkoušky na černý pásek a co jsem se učila nové věci ve velkém. Stále se učím nové věci, mistr jich má v zásobě ještě dost, ale není toho tolik, spíš už zaučuju nováčky a lepším, co umím.
A díky soustředění a prázdninám stráveným hlavně s T.P. jsem se zhlédla i v "nunchaku" (určitě znáte ;), ale jinak to popišme třeba jako dva krátké klacky spojené řetízkem). A dnes jsem to mistrovi řekla. Zaučovat mě bude nejspíš T.P., takže jsme rovnou ke konci hodiny začali opakovat, zůstali tam ještě déle a cvičili dál. Na to, jak jsem se jim dlouho bránila a moc se mi nelíbily, mě teď tak moc baví!

Středa

Nevím čím to je, ale po chvíli s T.P. se mi vždy zvedne nálada, ať je předtím jakkoliv špatná.

Večer jsem byla na přednášce o potenciálu studentských her. To samo o sobě jako zápis stačí, mám totiž takovou radost, že jsem tam byla, že nejsem schopná cokoliv srozumitelného napsat.

Čtvrtek

Psala jsem test a mám vcelku dobrý pocit.
(Edit: dopadlo to přesně tak, jak jsem se cítila - vcelku dobře. Minimum jsem splnila, nejvíc bodů jsem stejně nečekala, takže nakonec mám něco mezi tím.)

Pátek

Psala jsem test a mám skvělý pocit.
(Edit: vůbec to nedopadlo tak, jak jsem se cítila - ani ne polovina bodů, ale i tak je to důležitý krok k zápočtu. No, holt tu matematiku zkusím nějak dokončit, protože přestože mě baví, asi na ni nemám hlavu... ale toto je pozitivní týden, pokračujme!)

Na předmětu multimediálních a grafických aplikací (čti: má střední škola hozená do jednoho semestru) jsme se začali učit s 3D programem. Zvládla jsem svůj první hrneček! Sice hranatý a ošklivý, ale je můj, takže je krásný!

Po škole jsem jela k T.P. Zítra má naše šermířská skupina důležitou schůzi, takže tam pojedeme spolu. Víc není třeba psát. Důvody, proč je T.P. pokaždé v pozitivním týdnu, snad ani nejdou vypsat.

Sobota

Schůze šermířské skupiny! Miluju je. Já nevím proč. Řeší se spousta věcí, rozhoduje se o další sezóně, rozdávají se úkoly, dohaduje se, zavrhují se nápady, vznikají nové, zvyšuje se hlas... ale jsou to skvělé okamžiky, skupina se prostě snaží fungovat. Nejsou to jen tréninky jednou týdně, je to i společná aktivita, společné chvíle, snaha nás někam posunout. Navíc na takových schůzích (na této asi naposledy) jsem obklopená jen a jen lidmi, které mám ráda (včetně mamky a T.P., kteří se mnou v tom šermířském životu jedou taky).

Navíc jsem dostala dárky k narozeninám od šéfa a paní šéfové (kamarád a jeho manželka, oba zakládající členové skupiny). Od něj vlastnoruční sponu na opasek. Konečně budu mít pořádný pásek ke kostýmu! :D

A po schůzi se samozřejmě zašlo ještě na pivo. No, to jedno pivo mi po dlooouhé době abstinence pěkně zamotalo hlavu (přeci jen šermířská sezóna skončila už před nějakou chvílí a k medovině se jinak nedostanu :D). Ale těch pár motavých kroků mi T.P. stabilizoval.

Neděle

Ke snídani byla mamčina skvělá hostina, kterou kvůli včerejší schůzi připravila - spousta chlebíčkůůů! Přespávali jsme u šéfa skupiny, protože nás dnes čekal trénink, a oba jsme s T.P. zdaleka, takže nepřicházelo v úvahu večer odjet a zase se ráno vrátit. A trénink jsem si taky užila, učím se pomalu, ale jistě. A šéf si na mě vzal obouruční sekyru.


______________________________________________________________

A co Váš pozitivní týden?

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Atris M. Atris M. | E-mail | Web | 12. listopadu 2016 v 12:16 | Reagovat

"Zvládla jsem svůj první hrneček! Sice hranatý a ošklivý, ale je můj, takže je krásný!"

Pokaždé se musím usmát, když tuhle logiku někdo "chápe nahlas"... :))

2 Siwa Siwa | E-mail | Web | 12. listopadu 2016 v 23:56 | Reagovat

[1]: Když já si nemůžu pomoct, tak to je. :D Doteď jsem uražena, když si vzpomenu, jak na první hodině na střední, kdy jsme kreslili lebku, přetekla profesorovi trpělivost zrovna u mě a jen vzdychl, že tenhle ročník bude strašně náročný. Já byla nadšená, že jsem vůbec dokázala nakreslit lebku! Co na tom, že vypadala podivně - byl to můj osobní úspěch, první meta. :D A hranatý hrneček je na tom stejně.

Myslím si, že tohle (možná částečně "dětské") myšlení je potřeba. Nikoho snad nemůže bavit si celý život po každém kroku kupředu kazit radost řečmi, že ten krok byl vrtkavý a možná trochu ušel stranou. Je skvělé mít radost z toho samotného kroku kupředu, ať už byl jakýkoliv. Další se pak dělá s ještě větší chutí. Kéž by víc lidí tuhle logiku chápalo aspoň potichu, možná by v oknech pražských tramvají nebylo tolik nabručených tváří. :D

Jsem ráda, že jsem ti přivodila jeden úsměv navíc. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama